Účastníci: Klasik, Mirka S., Medvěd, Vendy, Žabák, Vlčice, Martin, Jana W., Mour, Pavel, Bodlina, Michal, Rochild, Ali, Radim, Jolana, Miloš, Veronika, Vašek, Kájina, Míra, Sylva, Těpík, Bohuš, Kašpárek, Poděs, Kody, Rybka, Rarášek, Buggy, Davoš, Karol, Mourek, Bětka M, Kníže, Rampun, Ježek, Želva, Martina, Denda, Viky, Terča, Áďa, Bětka S., Deniska, Lucka, David, Bibi

Sobota:

V sobotu ráno, kolem 9 hodiny jsem my, kotváci a jejich rodiče měli sraz u jezu v Bukovci. Naštěstí bylo sluníčko, takže nikdo nezmrzl. Sundali jsme lodě z vleku, rozdělili pádla, oblékli se do vodní výzbroje a začali obvyklé tahanice o lodě. Mezitím se parkoviště začalo vyklízet, protože auta odcestovaly do Nadryb, kde jsme měli přespat. A my děti společně s Mirkou hráli hry s pádlem, ale jelikož se o kousíček dál na pasece pásli koně, nebylo naše soustředění úplně stoprocentní. Přece jenom, koně jsou koně.

Pak se vrátil i zbytek výpravy, nasedli jsme na lodě, následovala společná fotka, a vyrazili jsme. První jez jsme museli pouštět lodě, ale jinak to bylo v pořádku. Následovali menší peřeje, a pak už to byla normální cesta plná zábavy a pěkného počasí. Jeli jsme krásnou, panensky nedotčenou krajinou, slyšeli zpěv ptáků, šplouchání ryb a občas se ozvalo i hlasité „Ahóój“. No, a tak jsme dojeli až k Dolanskému mostu, kde na nás čekal vytoužený oběd. Ale nejdříve jsme museli sjet ještě jeden jez. Nikdo se nevykoupal. Po jídle, nanuku a protáhnutí našich ztuhlých končetin, jsme pokračovali dál.

Následovala cvičení stability na lodi a pak už jenom cesta k Spálenému mlýnu. Cestou jsme sem tam narazili na nějaké rybáře, dřímajících ve svých křesílkách a čekajících na nějakou rybu. A už je tu Spáleňák. Všichni jsme ho sjeli a nevyklopili se, a proto jsme mohli trénovat závěsy v proudu u jezu. Při jednom přejezdu se cvakl Radim s Rampunem. Rampun statečně plaval a nepustil pádlo. Ježdění pod Spáleňákem byla sranda a někteří měli v lodi přece jenom trochu vody. Po svačině a po vysušení lodi jsme zase vyrazili dál. To už nám nezbýval moc velký kus. Cestu do Nadryb nám zkřížil akorát Valentýnský jez, ale i tam se nikdo nevyklopil.

A konečně Nadryby, Po vyndání a úklidu lodí následovalo převlíkání a stavění stanů, moje oblíbená disciplína. Akorát Radim neměl klíče od auta, takže se s Mirkou jeli podívat do Dolan. Mezitím jsme hráli vybíjenou, pak začal Klasik hrát na kytaru, potom Želva a nakonec Poděs. Byl to opravdu zážitek. Pak nastala akce, Otevři auto, jestli to dokážeš, jelikož Radim klíčky nenašel. Do auta se samozřejmě dostali. Následovala večeře a pak rychle do stanu.

Ráno v 6 hodin jsem se šel zdravotně proběhnout a zíral jsem. Stan omrzlej, celá louka bílá od jinovatky. No bezva. Honem zpátky do spacoše. Oko jsem proloupl v 8:15. Vzpomněl jsem si, že snídani jsem u Vlasty v kiosku objednal na půl devátou a tak honem ven. Jenom abych to nezaspal. Přišoural jsem se do kiosku a zíral. Snídaně už byla skoro hotová. Kakao vonělo, švédský stůj připraven, i mé oblíbené ne až tak zdravé ale dobré uzeniny. A hlavně, za chvíli stůl doplnily chleby s vaječnicemi. No prostě snídaně skoro jak od samotného vodáckého boha Melounka. Nu což, nejen potravou živ je člověk. Pobalit a připravit se na dnešní porci vodáckých kilometrů.

Dnes s námi už nejela Viki a David – měli zápas v házený. Taky se vyměnil Miloš s Deniskou za Jolanu. Připravili jsme si lodě, navlíkli se do vest a vyrazili vzhůru našemu dnešnímu cíli – Čivice. Cestou jsme opět využívali krásného počasí a hráli na lodích různé hry. Při jedné najednou cák, bác a Mourek s Poděsem plavou. Dotáhli jsme loď ke břehu, vylili a hurá dál. Obídek z vlastních zásob byl tentokrát u jezu v Darové. Udělali jsme se hromadnou fotku a chtěli jet dál. Koukáme ale, že pod jezem je sucho a že se skoro práší od pádel. Tak jsme jeli jako kachničky za první lodí a nějak se prošoupali k místu, kde se připojoval náhon a vody už bylo víc. Cestou Vlčice pak zkoušela, jak se jezdí na kajaku ve stoje. No mohla se zeptat a zjistila by, že blbě. No přišla si na to sama a tak se taky koupala.

U soutoku s Třemošenským potokem byl krásnej stupínek a tak jsme zase trochu pojezdili. Žabák zase zkusil jet trochu Třemošenského potoka, aby bylo víc řek…. Jen co byl zase v jenom místě vody dostatek, vymysleli noví instruktoři Mour a Medvěd hru na stabilitu. Drželi jsme lodě vedle sebe a vybraní jedinci běhali přes špičky lodí tam a zpátky. Kupodivu nikdo do vody nespadl a tak jsme jeli dál. Koukáme, že Michala na kajaku torpédoval vzteklej labuťák. Buď hlídal své hnízdo, nebo si barevnýho Michala spletl s labutí. Každopádně jsme mu radši jeli na pomoc, protože labuťák nepochopil, že se labuť prát s Ježkem prostě nemá. Mezulán labuťák dal pokoj a za chvíli jsme byli už v Čivicích. Ježci frčeli rychle domů – Michal měl fotbal. Ostatní nabalili lodě a taky jeli ke svým domovům. V Čivicích na návsi najednou koukáme, kde se vzal, tu se vzal Těpík s Bohuš na motorce a ¨řídili¨nám dopravu.

Zanedlouho jsme už byli v Plzni a vzpomínali, jakej to byl prima víkend a povedená akce.

Fotogalerie -