Účastníci: Medvěd, Rosňa, Mour, Bodlina, Tomáš, Poděs, Kody, Davoš, Mourek, Dežo, Kníže, Ježek, Želva, Martík, Viky, Houba, Kuliočko a Marek.

čtvrtek:
Ráno jsme měli sraz u Globusu v 7:45, když jsme se tam všichni sešly tak už jsme mohli jet na Kozelku ve vesnici Doubravice. Na Kozelce jsme vyložili věci, ubytovali jsme se a prohlédli si budovu. Poté přijeli Tom od Rosni a jeho brácha Marek. Ty se také ubytovali. Na hoře spali Želva, Martina, Ježek, Dežo, Kuličko, Mourek, Kody, Já Davoš, Kníže, Marek. A dole spalo vedení: Medvěd, Mour, Bodlina, Viki, Tom, Rosňa, Houba a za trest Poděs. Museli jsme ve všech pokojích zatopit, aby nám tam nebyla taková zima ve vymrzlé chalupě. K obědu jsme měli každý svoje jídlo. Po obědě jsme šli na orientační závod jednotlivců, ale běhalo se po dvojcích. Hlídky byli: Želva a Marek, Ježek a Kníže, Davoš a Kuličko, Mourek a Martina, Kody a Dežo. Nejdřív jsme šel na stanoviště číslem B kde byla Bodlina za úkol tam byla morseovka a příroda. Poté jsem šel na stanoviště písmenem C kde byla Rosňa za úkol tam byli uzle a chůze ze zavázanými oči 5 kroků rovně, 5 kroků do prava, 5 kroků do prava, 5 kroků do prava a musíš dojít na start. Potom na D kde byl Houba a tam se házelo šiškami do stromu a do kruhu. Další stanoviště byl Medvěd kde se plnily azimuty a odhad různých délek. U Moura se plnilo přelézt po laně. U Toma bylo lezení po hákách a turistický značky a mapa. A u Viki byl polský kříž a kimovka. Měli jsme přiběhnout do cíle v 16:00 hod.. Po orientačním závodě jsme měli svačinu k svačině bylo jablko s rohlíkem. Po svačině jsme hráli hru na ocásky a hru šátek. Po hře přijel Poděs. Potom byli výsledky z orientačního závodu. Byla večeře k večeři byl Guláš. Po večeři jsme hráli activity a při aktivitách přišel Mourovo kamarád lezec Jirka. A byla večerka šli jsme spát.
Zapsal Davoš 1.4.
Ráno jsme se sešli u Globusu a vyjeli směr Kozelka. Když jsme přijeli, tak jsme si rozdělili postele a hned jsme šli dělat dříví. Mour řezal a my jsme nosili a topili ve všech místnostech. Protože se v chalupě 14dní netopilo, tak tam byla ukrutná zima.
Po obědě jsme měli chvíli času hrát si v kůlně buď pin-pong nebo stolní fotbal.
Poté jsme se vydali na orienťák :-(. Medvěd měl připravené dvojice.Tomáš nás hlídal ještě tak půl hodiny a pak nás vypustil. Nejdříve nám řekl hádanku, kterou jsme museli zodpovědět až v cíli.Já s Knížetem jsme šli k Viki (na stanoviště G). Viky měla kimovku a polský kříž.
V kimovce bylo například : kulíky, trsátko, medvídek, panenka, zapalovač.......
Potom jsme šli zpátky k chalupě do kůlny. Tam byl Tomáš (stanoviště A). Ten měl topografii a háky. Dalším stanovištěm, kde jsme byli, byla Bodlina (stanoviště B). Ta měla morzeovku, kterou jsme rychle vyluštili a pak otázky z přírodovědy, např. vyjmenovat alespoň jednu léčivou rostlinu nebo 2 jarní kytičky, určit podle lístku a větvičky druh stromu...To jsme zvládli také velmi rychle. Dále jsme se vydali po poli k Rosničce (stanoviště C), Rosnička měla uzle a chodzení se zavázanýma očima. Od Rosni jsme běželi k Houbovi (D), tam byl hod na cíl. Protože nás dost tlačil čas, tak jsme běželi k Medvědovi (E), který měl azimut a odhad vzdálenosti - jak je dlouhý papír, jak daleko je bříza, jak daleko jsou kopce se sněhem. Skoro před koncem jsme doběhli k Mourovi (E), kde bylo lezení a zdravověda.
Na každém stanovišti jsme obdrželi jednu indicii a v cíli jsme si mohli buď koupit nápovědu nebo rovnou odpovědět. Odpověď byla Vltava (indicie: Má Vlast, Čertovy proudy, Praha, Šumava, 430, zámek Hluboká, Český Krumlov atd.). Bylo to těžké, ale závod jsme si užili.
K večeři byl guláš s chlebem, pak jsme hráli aktivity a kolem 21.30 hodin jsme šli spát. Nejhorší bylo, když jsme v noci museli na záchod.....
Zapsala Ježek 2.4.
Ráno v 9:00 jsme ze Žihle vyrazili na Kozelku kam jsme dorazili jako poslední. Nejprve jsem se se všemi pozdravil a seznámil, poté mě Davoš a Kníže zavedli do pokoje a udělili mi postel. Když jsem se vybalil, šel jsem pomoct ostatním nosit dřevo a zatápět. V chalupě byla velká zima a proto jsme museli nanosit hodně dřeva, aby se chalupa rychle prohřála.
Po práci jsme si šli hrát do vedlejší stodoly, kde byl stolní fotbálek, ping-pong a další hračky. Po hodině a půl nám Medvěd řekl že se máme najíst. Jídlo měl mít každý z domova a tak jsem si rozbalil svůj řízek s chlebem a zelím. Po obědě jsme šli na orientační běh a Medvěd nás rozdělil do skupinek po dvou, já jsem šel se Želvou. Vedoucí se rozešli na svá stanoviště, Tom zůstal s námi, řekl nám hádanky a v domluvený čas nás vypustil. Za úkol bylo projít všechna stanoviště na trase a vrátit se do 16:00. Na stanovištích se plnily různé úkoly např.: stanoviště A - lezení po hákách a mapa se značkami (Tom), stanoviště F - lezení po laně a zdravověda (Mour) - toto stanoviště se mi líbilo nejvíce. Na každém stanovišti jsme dostali body podle toho jak nám to šlo a také indícii k hlavní hádance. Do 16:00 jsme se měli hlásit u Toma a říct mu hádanky a říct mu hlavní hádanku, což bylo slovo Vltava. Po této soutěži byla svačina ( rohlík, jablko a čaj) a šli se hrát venkovní hry. Nejlepší byla hra na ocásky. Po hrách jsme se šli schovat do chalupy a za nedlouho přijel Poděs. Ještě jsme si chvíli hráli na pokoji a byla večeře. K večeři jsme měli guláš s chlebem. Po večeři jsme si chvíli odpočinuli a šli se hrát aktivity. Před večerkou dorazil horolezec Jirka, se kterým jsme měli druhý den jít lézt po skalách. Ve 22:00 Medvěd vyhlásil večerku a všichni jsme si šli lehnout.
Zapsal Marek 2.6.

pátek:
Aneb, jak jsem vyšplhala (na)horu:
V pátek byl pro většinu z nás veliký Den D. Měli jsme se totiž vypravit ke kopcům Kozelky, abychom si vyzkoušeli naše mnohdy velmi malé znalosti z lezení. Naštěstí tam byl náš instruktor Jirka, který se ve svém oboru vyloženě vyznal, a proto nedošlo k žádným větším ztrátám. Spíše díky nám zhubla níže zmíněná skála, neboť pro veliké supící děti, které se všemožně snažili zachytit skály, nebyl problém odstrčit nějaký menší kamínek, který bránil v dalším stoupání na vrchol skal. Nejdřív jsme se ovšem museli k té skále dostat. Vzali jsme to zkratkou, která vedla do velikého kopce a která se stejnak nevydařila, neboť jsme se nedošli k té správné skále a tak jsme se zase museli vrátit. No, alespoň zbyl čas na společnou fotku.
Po hodině chození jsme se konečně dostali z kopce dolů a rovnou ke skále. Jirka vylezl nahoru, spustil dolů lano, seslaňoval k nám a už se první odvážlivci pustili do lezení. Po hodině lezení se kluci vypravili na oběd (Svíčková od Moura) a my měli čas lézt. Poprvé, když jsem lezla, mrzli mi ruce a pořádně jsem ani nevěděla, jak se uchytit. S Davošovou podporou, která se skládala z jeho obvyklých slov: Viki, nemrznou ti náhodou ruce? Nebo: Viki, nekoukej se dolů, jsem dolezla až doprostřed skály a pak už jsem vyčerpaná musela slézt dolů.
Pak jsme se s naší druhou skupinou, složené převážně z holek, vypravili na oběd a odpočinuli jsme si, vypravili jsme se ke skále znova. To už jsem byla dostatečně posilněna svíčkovou a chystala jsem se na druhé lezení. Přede mnou nahoru vylezl akorát Jirka a Tomík (Vrabčák). Přešla zima, teda, ne tolik, ale alespoň tak, abych nemusela mít ruce v rukavicích. Vlezla jsem si do popruhů a začala lézt na skálu. Tentokráte mě ovšem jistil Vrabčák. Za hlasité podpory Mourka: „Viki, nekoukej se dolů a lez“ a za stálého fotografování přítomného Medvěda jsem krůček po krůčku objevovala nové gymnastické kreace a lezla na horu. Nejvíc mě, i přes snahu Vrabčáka, jistili stromečky, které, kdyby tam nebyli, asi bych spadla hned na začátku. No, asi po deseti minutách lezení, kdy jsem sama pomohla skále ke zhubnutí a sama si dolů shodila pár kamínků dolů, jsem se konečně vyškrábala na vrchol. Ten pocit, kdy jste hrdí na to, že jste vylezli nahoru a zároveň se vám dělá blbě z té výšky, ve které stojíte, je k nezaplacení. Ovšem, byla jsem nahoře a tak jsem si nejistě stoupla a nahlas zakřičela jako King Kong. A jestli si myslíte, že bylo těžké vylézt nahoru, tak to jste ještě nelezli nikdy ze skály dolů. Zkuste se posadit do neviditelné židle, jen tak natáhnout nohy a dělat, že jste v pohodě. Ale jsem ráda, že jsem zkusila něco nového, že jsem vylezla nahoru a že jsem svět viděla i z jiné perspektivy. A taky musím pochválit Mourka, který, ač se prý pozvrací i na otáčející se židli, nebál se a zkusil si na skálu vylézt taky. Ovšem, stateční jste byli všichni.
Zapsala Viky 3.4.
Ráno jsme vstávali na budíček a šli na snídani, kterou připravily holky, ale mazání chleba bylo individuální. V chalupě byla celkem zima. Martině a Anetě bylo ten den špatně, takže zůstaly na chalupě v posteli. Na programu bylo lezení na skálu, s kterým nám přijel pomoct Jirka. Sbalili jsme lana a výstroj a vyrazili ke skále. Na poprvé jsme špatně odbočili a vylezli nahoru na skálu, což bylo hloupý, tam jsme se měli dostat horolezecky, ne pěšky.
Takže jsme se vraceli, střídali jsme se v nesení výstroje. Méďovou zkratkou jsme dorazili k úpatí skály.
Jirka vylezl na vrchol a upevnil lano, my se mezitím rozdělili na dvě skupiny. Jedna skupina zůstala, druhá šla obědvat. Já byl v první, takže jsem zůstal. Postávali jsme pod skálou a byla nám celkem zima. Skála byla ledová, studila do rukou, takže se obtížně lezlo, mrzly nám ruce. Postupně jsme se uvazovali do popruhů a zkoušeli lézt. Když jsme se vystřídali, přišla druhá skupina a začali oni, my šli na oběd. Byla svíčková, dobrá. Po krátkém odpočinku jsme se vrátili pod skálu, ale bez Kodyho, kterému se také udělalo špatně od žaludku. Druhá skupina už také dolezla, mimořádný výkon podal Tomáš, Viki a Tomášův brácha, kteří vylezli až nahoru. Změnili jsme skálu a ještě to někteří zkoušeli. Někdo už nechtěl, jen koukal. Pak už zima byla velká, čekali jsme na horolezce-dobrovolníky a s radostí se vrátili na chalupu. Holkám už bylo dobře, zpívaly nám na přivítanou. V chalupě byla zima. Mour začal s večeří, Kody spal a zbytek Kotvy se bavil po svém. Chleby ve vajíčku k večeři nám chutnaly. Po večeři jsme umyli nádobí a měli volnou zábavu. Pro vysokou nemocnost se neuskutečnily scénky, které byly původně na programu. Zpívaná večerka byla asi v deset hodin.
Tomáš nám četl horory, měli jsme báječné sny.
Dodatečně zapsal Mourek 15.4.
Nic nezapsal Poděs
Když jsme ráno vstali vybraní lidé se šli starat o krby a kotle (Davoš, Kníže, Houba, Kody)
Když byla práce hotová šli jsme se najíst, abychom nabrali síly na dopoledne. Po snídani jsme se šli teple obléct a vyrazily na lezení po skalách. Jenže Jirka s Medvědem nemohli najít spodní cestu ke skále, takže jsme se aspoň koukli na panorama Kozelky. Udělali jsme společné foto a vyrazily jsme hledat cestu. Skončilo to tak že jsme nakonec šli Medvědí zkratkou. Naštěstí jsme dorazily na skály.
Když měl jít první člen kotvy na pokoření skály, tak zavolal Mour, že máme hotový oběd, takže jsme se rozdělili na dvě skupiny. Já byl v té první. Došli jsme do chaty umyli ruce a vrhly jsme se na dobrou svíčkovou (všem nám velice chutnalo). Po vydatném obědě moje skupina vyrazila na skály. Když jsme přišli, tak druhá skupina odešla. A my jsme v klidu překonávali skálu (všechny to hodně bavilo, byly jsme tam až do večera). Problém byl v tom že druhá skupina z oběda stále nepřicházela tak Rosnička musela zavolat Medvědovi co se děje.
Po chvilce přišla i druhá skupina a šli jsme lézt na 2 skálu, která byla už připravená. Po 2 hodinách jsme sbalili veškeré věci a šli jsme do chaty, tam jsme se navečeřeli a připravili na spaní. Zazpívali jsme si na dobrou noc a šli jsme spát.
Dodatečně zapsal Houba 5.4.

sobota:
V sobotu jsme vstali do mrazivého rána. Kamna byly vyhaslý, ale už jsme u nás v pokoji netopili protože jsme jeli domů. K snídani jsme měli čaj nebo šťávu + chleba se sýrem, salámem a zbytkem nugety. Pak jsme šli do stodoly, kde mají lezci háky na prověření síly a obratnosti. Na trámech jsou z horolezeckých lan připravená oka, po kterých jsme se pomocí háků (háky mají na koncích okna na nohy) přesouvali po trámech ve stodole tam a zpět na start. Soutěžili jsme se kdo dojde nejdál a tipovali jsme při tom na to jak daleko ten dotyčný dojde. Nejlepší byli Houba, Tomáš a jeho brácha Marek. Pak jsme šli na svačinu každý dostal jedenáct koleček salámu a chleba s máslem, čtvrtku jablka a šťávu nebo čaj. Po svačině jsme začali balit a zabalené tašky jsme nosily do Tranzitu. Pak kluci zametli a vynesli popel z kamen, holky vytřeli chodby a pokoje. A šli jsme na oběd - Mourovo rizoto. Služba umyla nádobí a dobalili jsme si hrníček a misku s lžící. Při odjezdu tranzit transit nemohl vyjet, protože tráva přes poledne rozmrzla. Tak jsme transita tlačili a dávali za kola kameny a polena dřeva, aby necouval zpátky a mohl lépe vyjet. U Globusu jsme čekali než dorazí všechny rodiče a jeli jsme domů.
Zapsal Kody 1.4.
Když jsme se probudili, šli jsme si vzít snídani... mohli jsme si dát chleba, buchtu, nutelu či marmeládu. Potom jsme šli nosit dříví a zametat... sbalili jsme si věci a odnesli je do tranďáku. Teď měla začít soutěž, lezení po "opičí dráze, vytvořena díky horolezcům" Byla to doopravdy zajímavá podívaná... a také na to nikdo asi nezapomene!!! Různě jsme sázeli, kdo vyhraje vyhrává. Potom chvíle volna a douklízení a užívání si eště pár hodin tady! Za chvíli byl dobrý oběd, díky moc Moure!!! Za mě bylo jídlo skvělé. A potom nákládat a jedem!!! Teda nejedem, protože se tranzit zabořil do bahna... všichni jsme pomohli a nakonec jsme doopravdy odjížděli a nechali tam dlouhou stopu od tranzita... po hodince (cca) jsme dorazili šťastně na krásné parkoviště u Globusu...zahráli si na zemi piškvorky, rozloučili jsme se a odebrali do svých domovů... BYLO TO TAM PĚKNÉ A KLIDNÉ!!! Spoustu pozdravů
Zapsala Martinka :D 3.4.
Hned po ranním probuzení jsme se nasnídali, abychom měli dost síly na soutěž ve stodole se dřívím. Všichni jsme se dovnitř (do stodoli) vecpali a poslechli si pravidla soutěže: Byly tam zavěšeny na hákách něco jako třmeny. Visely kousek od sebe a od nejmladšího po nejstaršího si na ně vždy jeden stoupnul a měl se s jedním tím třmenem přemístit dopředu a hák, zavěsit na provazové oko(na trámu). Ostatní stáli opodál a vždy před startem soutěžícího si typli, zda-li postoupí o dvě místa a více, nebo o jedno místo a nebo jestli vůbec nepostoupí. Když si typli správně, zapsalo se to (jako body za sázku).
Takhle to šlo jeden soutěžící za druhým, jedna sázka za sázkou a po posledním soutěžícím jsme šli na oběd. Teď nevím přesně jestli bylo rizoto?
Po obědě jsme se přesunuli nahoru, dospělí dolů, abychom si sbalili .A když měli všichni sbaleno a všechny tašky byly v autech, tak jsme se pustili do uklízení pokojů (zametání,vytírání atd.) A když už pak byly všechny pokoje ve stavu, v kterém byly když jsme přijeli, tak už přijížděli ti "noví", co tam budou hned po nás. Před domem jsme si zakřičeli oddílový pokřik a nastoupili do aut. Ale jelikož už v tento den bylo o něco tepleji než v předchozích dnech, všechen tamější sníh roztál a tudíž vzniklo bláto, z kterého měl Mour s " tranďákem" problém vyjet. Takže jsme všichni vylezli z aut, abychom pomohli auto z bláta vytlačit. Za zadní kola se dali dřevěné špalíky a po nějaké chvíly se autu podařilo z bláta vyjet,takže jsme nasedali zpátky do aut a jeli na parkoviště k globusu, kde se pak všichni rozešli a odjeli.
Dodatečně zapsala Želva 6.4.

Fotogalerie -