Účastníci: Já (Viky), Houba, Poděs, Kašpy, Rarach, Marťa, Ježek, Davoš, Kody, Rybka, Karol, Kuliočko, Méďa, Švéd, Klasik, Vlčice, Žabák, Bodlina a Michal, a na začátku a na konci se objevila Jolana. Na nakládání lodí byl přítomen ještě Mour.

V deset hodin ráno byl sraz pro nakládací četu u loděnice. Tam nám naložili lodě a zase se vypravili nazpátek k bazénu. My ostatní odvážní jsme měli sraz před bazénem v půl jedenácté. Já jsem, jak už u mě bývá zvykem, dorazila o pět minut déle. To ovšem nějak nevadilo, protože ještě polovina našeho vedoucího týmu nebyla ani v šatnách a venku si ještě dávali poslední cigaretku.
Už převlečení jsme stáli s připravenými kajaky u bazénu a čekali na povel. Stalo se. Klasik křikl: „Jděte se rozplavat do bazénu,“ a tak jsme také učinili. Po rozplavání už si každý zabral svojí loď a ujal se trénovat eskymáka. Já si sedla do Méďova kajaku a vzala si do ruky zelené kajakářské pádlo. Nutno říci, že o eskymáka jsem se pokoušela už v Tachově, ovšem tam mi ještě nešel a i přes všechnu snahu jsem se nemohla naučit, jak se správně vrtí tím pádlem v té vodě. Dnes jsem šla do bazénu s odhodláním, že toho eskymáka udělám a že až budu odcházet z bazénu, že budu mít sama ze sebe radost. Jako první se mě ujal Méďa, který mě učil už v Tachově, a já věřila, že právě pod jeho pevnou rukou eskymáka zvládnu. Nejdříve jsem ovšem u okraje bazénu zkoušela vylehávat a snažit se jen tak bez pádla zvednout kajak svými boky, abych se pořádně připravila na toho opravdického eskymáka s pádlem. Po několika ponoření a vynoření jsme už mohli s Méďou jít trénovat s pádlem. Nutno podoktnout, že pádlo mi dělalo z toho celého eskymáka největší problém. Když jsem se otočila pod vodu, Méďa mi vždy ukázal, jak mám jít správně s pádlem, jenže i přes to, že jsem ten pohyb viděla, jsem vždy pádlo dala hluboko pod vodu a nepodařilo se mi zvednout. No, po několika ponoření a asistovaného vynoření se musel jít Méďa věnovat Kodymu a já zase zůstala sama se svým vyleháváním u okraje bazénu. Tentokrát jsem se ovšem pokoušela co možná nejméně odrážet se rukou od okraje a zvedat se jenom bokama. Pak ke mně přišel Švéd s Vlčicí, a učení pokračovalo dál. Švéd mě zvedal a Vlčice mi hlavně prakticky ukazovala, jak to vypadá, když se ponoří a ukázala mi pohyb s pádlem. A po nějakém desátém pokusu se mi povedlo zvednout. Povedlo se mi udělat eskymáka. Zbytek hodiny v bazénu jsem už jenom zkoušela eskymáky a pak jsem ještě pod jemným dohledem Klasika zkoušela z toho eskymáka rovnou zabírat pádlem, jako by byl v bazénu proud a doladila jsem s ním ještě nějaké detaily ohledně pádla a zvedání. Pak už jsem zase zkoušela eskymáky a zkoušela jsem i vylehávání, s kterým mi pak pomohl zase Medvěd.
I když toho eskymáka neumím tak perfektně jako Kašpy nebo Rybka nebo jako jiní lidi z oddílu, a občas vytvořím i celkem zajímavé gymnastické kreace s pádlem při vynořování, můžu říct, že jsem se právě dnes zbavila strachu z potopení. Už vím, že buď udělám eskymáka, že pod tou vodou mám čas, že nemám panikařit a při nejhorším normálně odepnu šprajdu a vyplavu. Proto jsem také dnes z bazénu odcházela s úsměvem na tváři a chci poděkovat všem, kteří mi pomohli s tím, abych dokázala eskymáka a zbavila se strachu.
Nakonec jsme vysušili lodě, vylovili jsme poslední plavčíky z bazénu, převlékli se a utíkali domů na dobrý oběd.
Zapsala Viky
Fotogalerie -

Komentáře
1 | Klasik dne 11.03.2013 00:33:04
"jak se správně vrtí tím pádlem v té vodě" ... krásné Smile .
Perfektní kronika od úžasné mladé dámy Wink
2 | Viki dne 11.03.2013 18:04:57
Děkuji Smile Wink