Účastníci: Klasik, Švéd, Medvěd, Vendy, Rosňa, Mour, Bodlina, Michal, Kašpy, Poděs, Kody, Rarach, Davoš, Mourek, Ježek

Nádherný vodácký víkend na rakouských řekách Salza a Steyr
Tak a je to tady…..přiblížil se den D. Opět vyrážíme s naší super Kotváckou partou do Rakouska.
Sraz ve čtyři odpoledne na loděnici stíháme celkem všichni. Rychlá nakládka lodí a hrrrrr na Budějky Vávro na Budějky.Cesta nic moc, drtí nás dopravní špička i oprava silnice. Před hranicemi, které už vlastně dnes jsou pouze hranice pomyslné, stavíme a občerstvujeme se. Jo….někdo vytahuje řízečky, jiný plněné bagetky a další dobroty. Jsme rozhodnuti, že tentokrát zahodíme navigace a pojedeme trasu Mauthausen- Weyer-Wildalpen. Jsme poučeni z loňského roku, kdy každá navigace nás posílala jiným směrem a pochopitelně to dopadlo loni asi tak…..“je to sice dál,ale za to horší cesta.“ No není to letos 100%, ale podstatně lepší než v loňském roce. V Rakousku stavíme kdesi na pumpě, kde Klasik tankuje a my se rychle občerstvujem. Do kempu ve Wildalpenu ( doporučuji objednat místo na stany, jinak se vám může stát, že se otočíte a jedete jinam www.wildalpen.at, camping@wildalpen.at ) dorážíme lehce po 22 hodině. To je dobré. Rezervace je,takže rychlostí blesku a za svitu čelovek stavíme stany. Lehké občerstvení, nějaké to pivíčko a gute Nacht. Brrrrr, budí mě strašná zima, představa, že bych musela na WC je šílená, tak jí raději rychle zaspím.
Ráno nás vytáhne ze spacáků sluníčko , snídaně v křesílkách v trávě……vonící káva a tůůůůůůtůůůů , místní pekařka je tu. Celé auto tak nádherně voní, že neodolám a za nekřesťanské peníze kupuji různé dobroty. Po snídani hurá na to ……..barakáři nafukují , kajakáři to maj bez práce. I když je nádherné počasí, bereme kompletní hydro a jdem na to.
Pro neznalé pár informací o Salze, řeka Salza je nádherná rakouská řeka, kterou vodáci nazývají řeka Učitelka. Pramení pod kopcem Golle nedaleko vyhlášeného poutního místa Mariazell a protéká překrásným údolím Hochschwabských Alp. Ze začátku se tváří hodně nevinně, ale nenechte se mýlit, je to pěkně záludný čertík. Od Wildalpenu se střídají krásné peřeje s úžasnými lagunami. Nejkrásnější částí je Soutěska, kdy se široké koryto řeky prudce zúží. Většina vodáků končí v Palfau. Řeka Salza ústí do Enže u Großreiflingu .
No a naše cesta začíná. Pěkně si naše plavidla vyneseme až nad slalomku a šup na to. Tiše se modlím a prosím vodáckého Pána Boha, aby mi dopřál klidnou a pohodovou plavbu bez zbytečných krys. Říkám si, že se mi opravdu nechce koupat hned v první vlně ve Wilalpenu, obzvláště když je břeh obklopen rakouskými důchodci a jinými čumily. Ale je to dobré….pouze Davošek má první Salzovou krysičku a to jen díky vyplašení. No ale řekněte, kdo z nás se proháněl v deseti letech na kajaku na Salze…..nikdo ani ve snu. Cesta až k soutoku s Lassingem je v pohodě. Zde dáváme obvyklou přestávku. „Míro, můžem si vzít na památku kamínek?“ „Jasan.“ Tak mu dobrácky naložíme loď plnou obrovských hladkých kamenů . Vzpomínám si na loňskou větu – říká se, že kdo krysí sem, už by neměl pokračovat………Loni jsem byla na kajaku vyděšená, letos už si to užívám. Cesta pokračuje….u lávky stavíme a jde se skákat. Kdo je prvně na Salze, měl by si z tohoto můstku skočit. Nad námi je krásná vyhlídka a velmi oblíbená hospůdka. Je to také začínající místo na výlet k vodopádům Wasserlochklamm. Pokud vám zbyde trošku času, určitě vřele doporučuji obětovat pár euro a vydat se na náročnější,ale úžasnou cestu.
Skoky končí a plavba pokračuje…cítím se jako v ráji…………no řekněte tyrkysová voda, modré nebe a bělavé vrcholky hor. Učiněný ráj. Jenže kdo se moc zasní, má smůlu. Už se koupu, rozhodila mě vlna a nějaký divný proud, že by květák? No visím si to hlavou dolů, koukám se na šprajdu a ani nezkusím zvednout. Ty jeden bojovej eskymáku, stejně tě jednou dostanu,ale dnes to asi nebude.
Přijíždíme na schody, kde nás čeká naše milá a trpělivá převoznice Vendy ( a patří jí za to velký dík),svačíme a vzhůru do soutěsky. Paráda. Medvěd ukazuje dětem vymleté skály a ukázkové sifony (naštěstí pouze „vzdušné“,ale to samé může číhat i pod hladinou.) Soutězka je bez ztráty kytičky…..a už jen pár set metrů k vysedacímu místu v Palfau. Nechci zakřiknout to, že cesta proběhla v pohodě, že se vlastně skoro nikdo nekoupal Vím, že tady je spousta květáků, kde voda viditelně vyvěrá na povrch a krásně se točí, a když člověk chvilku znepozorní, může se koupat. Michal ví, o čem mluvím, loni se mu tam ukázkové cvaknutí povedlo. Tak a jsou z nás zase suchozemci. Teď nás čeká to nejhorší, vyškrábat se i s lodí na kopec. A ten je fakt nekonečnej. Řidiči jedou pro auta, my se převlékáme,vytíráme a balíme lodě a také si užíváme nádherné počasí. Azuro a pěkné vedro…..jo jo loni nás tady zastihl déšť. V kempu rozbalíme házečku a máme prvotřídní sušák na prádlo……a že ho je požehnaně. Děláme jídlo a odpočíváme na slunci.
K večeru se mládež (ta povinně) a odhodlaní dospěláci připraví na výstup na Mitterberg 978 m.n.m..
Z kempu pod Wildalpenem, který je 592 m.n.m. je třeba překonat cca 386 výškových metrů.Kotvácký rekord drží z roku 2011 Kašpy s časem 20,53 min. Kašpy vyletí jako střela…..já táhnu dva nafoukance za sebou a popoháním je. Občas zastavuji a koukám, jsou-li mi vlastně v patách nebo už mi utekli dolů. Cestu si krátím focením nádherné flory……od konvalinek počínaje přes jediný druh volně žijící orchidee v našich podmínkách až po roztodivné rostliny mně neznámých jmen. Je opravdu horko.Jelikož jsem dvakrát a kousek starší než Kašpy a astmatik k tomu, mohu si dovolit dvojnásobný čas. Zajímavé je, že jsem tento výstup podnikla bez použití foukačky pro astmatiky a vůbec jsem si celou dobu v Rakousku nepotřebovala dýchnout. Cesta náročná,ale božský výhled. Podepisujeme se do knihy u krížku, pořizujeme nádherné záběry i společnou fotku a kocháme se výhledem.Ta námaha stojí za to. Cestou dolů hledáme keš,ale bohužel GPS nefunguje, takže smůla. Proč je ta cesta dolů daleko horší? Ach jo. V kempu mažeme do sprch (ve Wildalpenu pořád ještě zdarma) a užíváme si nádherný večer. Míra vytáhne kytaru a tím završí nádherný den. Máme radost, že děti společně zpívají. Dodržíme noční klid od 22 hodiny a brzo se přesuneme do našich provizorních „postýlek“. Když usínám, je mi krásně…..báječnej den, opravdu.
Ráno nás vytáhne ze spacáku nádherné sluníčko…..jo jo bude den jako vymalovanej. Snídaně a začíná nejhorší část dnešního dne…..balení. Ale jde to celkem v pohodě. S Klasikem jdem zaplatit kemp,popřejem si s kempařem pěkný den a říkáme, že zase za rok.Je zabaleno, můžeme vyrazit směr Steyr. Nejdříve se stavíme v kempu v Eschau, který jsem objevila před 3 lety vcelku náhodou a který můžete využít,nebude-li ve Wildalpenu místo, nebo hledáte- li něco klidnějšího.Ještě nezbytná fotečka s obrovským batohem Deuter a už si to stoupáme a klesáme strmými a klikatými silničkami místy až do výšky 1030m.n.m.. Ježeček vzadu fňuká, že jí není moc dobře a jestli bude zvracet ona, že Davošek už musí být zákonitě pozvracenej…….No ale dopadne to dobře. Přijíždíme na nástupní místo Hinterstoder pod vodopádem Stromboding. Lehká panika, neboť je málo vody….nebo se to tak alespoň zdá. Barakáři kromě Medvěda s Ježečkem to vzdávají, kajaky jedou a naši stateční hoši na americe také. Rozmlouváme s nějakou postarší místní rakouskou kajakářkou, která už to dnes jede po druhé, zda je to jetelné a hlavně zda to není gefährlich. To mě fakt zajímá. Vodopád je nádherný až se tají dech,ale co vidím pod tím, mi moc klidu nepřidá. Davušenka pláče a mně se chce taky……jenže nás Klasik uklidní , a taky nejsme žádný béčka, abychom to vzdali.
Pro neznalé pár informací o řece Steyr. Řeka pramení pod horou Spitzmauer v pohoří Totes Gebirge, je to krásná ledovcová řeka ,technická s obtížností do WW IV a to za vyššího stavu vody než jedeme my. Vodopád je také sjízdný,ale pouze pro zkušené, já bych do toho asi raději nešla. (Jo taky nejsem zkušená ). Pár obtížných míst se na řece najde, ale my jsme je zvládli kupodivu bez problémů.
První peřeje jsme ustáli celkem v klidu až na Michala,kterého zradil pořádný šutr….a tak se postarala o první a zároveň poslední vzrušení naší plavby. Z počátku to byla celkem klidná plavba, trochu těžší místo byla Lávka- jenže Klasik znalý poměrů nás na to důkladně připravil. Trochu to hnalo na pravou stranu ke skále, myslím, že zrovna zde předvedl Medvěd s Ježkem ukázkové sjíždění skály na barace. No měli jste štěstí, že jste se nekoupali, ale když je dobrý náklon. Kam???? No na překážku , přece, tak to jde. Pod Lávkou až k Autobusu byl poměrně technicky náročný úsek,který jsme všichni zvládli. A pak přišel Autobus…..né nečekal na nás tenhle dopravní prostředek uprostřed řeky. Autobus je obroský (fakt nepřehlédnutelný) balvan asi uprostřed řeky. My jsme ho jeli zleva, myslím, že všichni bez větších problémů. Kašpy stál s házečkou opravdu velmi smutný….povídal: „Ach jo, zase nic a já se těšil, že si někoho chytnu na házečku. „ Tak Kašpy až příště. Dál už nás čekal klidný dojezd ke schodům u kempu v Kniewas. „Teda, to byla krása.“ Vzdychám, z toho neusnu, fakt paráda.
Balíme, svlékáme hydro, rychlé občerstvení a na Plzeň Vávro na Plzeň. Ještě se nám zde líbil kempík, takže přikládám www.camping-obermayr.eu , myslím,že dobrá volba na přespání u Steyru.
Cesta probíhá v pohodě,doma jsme po 21hodině…to je luxusní čas. Teď už jen vybalit,poprat a hurá zase někam příště.
Dík celé partě, náležitě jsem si to užila.
Zapsala Bodlina
V sobotu ráno jsme ve Wildalpen vyrazily na vodu. A tam kde jsme nasedaly byla hned tak velká vlna v jaký jsem se cvak. Voda mi vyrvala pádlo z ruky a tak jsem na nic nečekal, vyrval jsem šprajdu a vykopal se z kajaku. Pak ke mně přijel Klasik a Já si myslel, že mě na kajaku sveze ke břehu, ale chytal mě kajak a pak mě Mour hodil házečku s kterou mi dovez ke břehu. Pak jsem si došel ke kajaku kterej mi chytili a tak jsme jeli dál. Peřeje byly už menší než ta vlna a tak jsem se bál už je soutěsky. Když jsme dorazily k skákacímu můstku tak jsem si šel s ostatními zaskákat a jeli jsme dál ke schodům kde byla sváča a pak soutěskou do cíle. Večer jsme šli Mitemberg byla to únavná cesta, ale došel jsem jako pátej z časem 33,11 min.. Pak jsme hledali kešku nenašli jsme ji tak jsme šli dolu. V neděli jsme sbalili stany a jeli na Steyr tam se zjistilo že je míň vody, ale stejně jsme to skoro všichni jeli( i já). Steyr se mi líbil víc než Salza. Pak jsme se převlíkly na parkovišti a jeli domů.
Zapsal Davoš
Odpoledne jsme se sešli u klubovny,kde jsme naložili lodě a vyrazili na dlouhou cestu až do Rakouska do Wildalpenu. Tam jsme dojeli za tmy. Rozbali jsme stany a zalehli jsme. Když jsme se ráno probudili, napapkali a provedli ranní hygienu, nechali jsme schnout stany. Po tom všem jsme se navlékli do gumy a vyrazili nad Wildalpenský playspot, který jsme si projeli (až na Davošenku, který vlnu proplaval). Celá Salza byla až ke schodům docela klidná. Ale jakmile jsme vjeli do soutěsky, začali jsme zjišťovat, jak jsou sifony silné. Ale nakonec to dobře dopadlo a všichni jsme šťastně dojeli až do cíle. Když jsme se převlékli, řidiči odjeli pro auta. Ostatní v obrovském vedru na ně čekali.Potom tedy přijeli a odvezli nás zpět do Wildalpenu. Po večeři jsme vyrazili na Mitterberg. Nahoře byl nádherný výhled. Cestou dolů jsme hledali kešku. Bohužel marně. Dotrmáceli jsme se dolů a někteří zalezli do sprch. Večer Klasik vytáhl kytaru a začal hrát. Ve 22:00 děti šli spát.
Další den ráno jsme se znovu napapkali a odjeli na Stayer k vodopádu Stromboding. Tam jsme nasedli a začli naší jízdu po úzké říčce Stayer. Nikdo kromě Michala, který plaval hned na začátku nikdo neplaval. Dojeli jsme do nějaké vesnice (ani nevím jak se jmenovala), kde jsme skončili. Já jsem se trochu pobavil s Němci, když jsem sháněl vodu do lahve a potom informace pro Bodlinu. Poté jsme vyrazili domů. Na klubovnu jsme dojeli my, Mouři a Švédi (ostatní se oddělili po cestě). Tam jsme vyložili rozloučili Mourami a odvezli jsme Švédy k nám. U nás jsme přeložili věci ke Švédům a ti odjeli. A tak skončil víkend na Salze a Stayeru.
Moc se mi líbila voda v Salze, ale líbila se mi i Salza. Ta byla krásně čistá (mnohem víc než u nás). Dál se mi líbil pohled z Mitterbergu (dostat se nahoru, to nic moc, ale za ten výhled to stálo). Stayer také moc krásný. Celkově se mi to velice líbilo a určitě doporučuji.
Zapsal Rarach
V pátek jsme se sešli odpoledne u klubovny naložily lodě a frčeli do Wildalpenu tam jsme postavily stany a šli spát. Ráno jsme se najedli a začali se oblíkat do hydra. Vynesli lodě nad kemp projeli si větší vlnu ve Wildalpenu, kde byla pořádná díra a Davoš tam krysil. Pak byla Salza klidná a cestou jsme si zaskákali z lávky což se nám moc líbilo. Pod schody začínala obávaná soutěska ve které jsme zjistili co jsou to pořádné květáky, které prověřili naší stabilitu na lodi, ale průjezd soutěskou se mi moc líbil. Pod soutěskou jsme vysedli a nosily lodě do kopce na parkoviště v Palfau a pak čekali než řidiči převezou auta. Po večeři jsme šli na tradiční výstup na Mittenberg kde jsem se zlepšil o celých 34 sekund . Večer jsme si zazpívali s Klasikem a šli spát, aby jsme byli fit na pádlování na Steyru. V neděli ráno bylo rychlé balení stanů s přejezd horskými silnicemi plných motorkářů s nádhernými v panoramaty zasněžených vrcholků Alp k vodopádu na Steyru, kde jsme se převlékli a než řidiči převezli auta nanosili lodě k Steyru. Nejvíce se mi líbilo jak Méďa na koci peřejky pod lávkou slejdoval s Ježkem na barace po kolmý skále a pak peřejky pod autobusem. Po sbalení na parkovišti jsme jeli přes Německo na Železnou Rudu kde mám Rosnička řekla, že jí za hodinu jede autobus do Malesic a tak Méďa, šlápnul na plyn a frčeli jsme do Plzně.
Zapsal Kody
Jak jsem viděl Salzu a Steyer 2012 …
Příprava aneb Od začátku … blázinec neustal a tak příprava byla trochu na knop. Tím bych chtěl především poděkovat Bodlině za zařízení kempu a omluvit se všem, kterým jsem nenapsal a neposlal osobní pozvání, ačkoliv s námi již na podobné akci byli.
Cesta tam … start vyšel cca v 16:15. Letos jsme opět zkusili tradiční cestu, doplněnou a jeden průjezdní bod z loňska. Bohužel jsme opět neposlechli příkaz na zahození GPS a tak jsme našli opět novou cestu a onu krásnou novou silnici opět minuli. Průjezdní bod nás přivedl alespoň k řece ENNS již u Steyer. Přesto to docela šlo. Do kempu jsme přijeli za světla.
Ráno jsem zjistil, že vedle nás „hnízdí“ Rafting Morava. Jsem moc rád, že tam byli Hricové a že přežili smolný rok. Je to určitá naděje, protože jejich případ je černý sen každého vedoucího výpravy. Víťo jsem opravdu rád, že jsem tě zase viděl.
Salza … cca 166cm=22qm/s … teplota přes 20°C, na kopcích sníh, od kempu k rafťákům naprostá pohoda (cca 10:30 až 15:30 se skákáním a dvěma svačinkama). Playspot nic moc, ale pohodový průjezd celou trasou. Všichni se snažili a v pohodě pádlovali. Bohužel zvláště mládež jede na jistotu a nezkouší vracáky. Důsledek je, že místo aby se učili, tak jim nesmyslný strach z bílé vody občas nedovolí zastavit a zvláště Davoš se občas nechává raději nést dál než by zastavil … je to ukázka nesmyslného strachu, který by vyřešil Playspot. Jinak všichni projíždějí i složitější pasáže s naprostou jistotou a klidem. Plaváčci plavají naprosto zbytečně (Davoš na vyplašení, Mirka na překvapení).
Odpoledne, večer a ráno … Hopsbach bez vody, Playspot nic moc a tak rovnou na kopec a bolavá kolena hlídají v kempu. Některé kyselé ksichty při návratu si tak krásná příroda nezasloužíla. Večer mi udělala radost mládež zpěvem, především Ježek držela pevně notu i text a dokázala strhnout ostatní. Ve 22:00 jsme opravdu dodrželi „čas ztišení“. Noc překvapivě v klidu. Ráno slunečná snídaně, balení a cca v 10:15 odjezd na Steyer.
Steyer dle předpovědi 115-117cm v Kniewas (min 100cm/střed 120cm/max 160cm) cca 27°C. Průtok neuvádí a ani si moc nedovolím odhadnout … tak 10-15 m3/s. Na pohled mnohem horší než realita, což bohužel rozložilo mančaft. Nebyl jsem přesvědčen, že to je dobře a tak jsem netlačil. Vrátili jsme se dokonce pro tranzit zpět dolů, kde se zrovna převlékali nějací „staří místní koně“ na parkovišti a na dotaz mě ujišťovali, že to je OK. Bohužel naši vzducholoďáři již měli jasno a tak Steyer vynechali. Díky Medvědovi, který byl mnohem ráznější než já, nastoupili všechny pevné lodě a Medvěd s Ježekem na vzduchu. Cca 13:20 na vodě. Pod Strombodingem začal Michal rozplavbou, čímž zabezpečil naši pozornost pro další plavbu. Jízda byla krásná, technická. Jez jsme s Kašparem sklouzli šupnou (mě na ni musel Medvěd vystrčit  ) a ostatním jsme dostrkali prázdné lodě k mostu. Úsek k návratu vody z náhonu byl „klouzatelný“ i pro mě. Další úsek technický. Lávka v pohodě a i když hnala do bloku jako obvykle i s válečkem jako vždy, tak všichni projeli v pohodě. Další úseky bylo třeba občas hledat cestu, ale stále dost vody. Překvapivě obtížná a velmi technická byla peřej pod lávkou nad autobusem. Autobus byl více do běla, ale zase s menším příčným prouděním než obvykle. Všechny testované válečky v klidu pouštěly. Bohužel se stejně jako na Salze, většina jede na jistotu :(. Nikdo již neplaval až to v závěru vyhodnotil Kašpar slovy : „A já se tak těšil, že si někoho chytím na házečku a ono nic :(“. Dojeli jsme cca v 15:30 a na druhou jízdu již nás tlačil čas.
Cesta domů … bez bloudění do Shardingu. Zřejmě cesta mimo dálnici nevyhovuje tranzitu (já zde měl spotřebu pod 7 l/100km). Krátké zbloudění s objížďkou a tankováním v Passau, pak dálnice Deggendorf a přes Patersdorf a Regen na Rudu, Nýrsko a domů cca ve 21:00.
Něco googlení pro šťouraly … dle Google cesta takto vychází (bez kliček v Passau) na 330km/4:50. Když pojedu po dálnici v AT (60km) tak 328km/4:01. Pokud přežiju těch 49minut, tak by pro pouhé zaplacení známky musela spotřeba na dálnici být o cca 3,9 l na 100km nižší. V případě známky na celou trasu, tak je možno jet ještě 30km po dálnici při přejezdu z Wildalpen do Hinterstoder o které se trasa téměř přesně prodlouží (přes Passau i přes Dvořiště). Do toho já nejdu. Myslím, že i s malým blouděním jsme měli téměř ideální trasu.
Celkově považuji akci za vydařenou.
Zapsal Klasik

Sobota:
řeka: Salza
úsek: Wildalpen - pod soutěsku k lesnímu parkovišti v Palfau
stav: 166cm - 22m3
obtížnost: WW III
posádky:
K1: Klasik, Rosník, Bodlina, Michal, Kašpy, Davoš
C2am: Kody - Rarach
C2air: Medvěd - Ježek, Mour – Mourek, Švéd - Poděs
Převozník: Vendy

Neděle:
řeka: Steyr
úsek: od vodopádu u Hinterstoder ke schodům u kempu v Kniewas
stav: 115cm
obtížnost: WW III
posádky:
K1: Klasik, Rosník, Bodlina, Michal, Kašpy, Davoš
C2am: Kody - Rarach
C2air: Medvěd - Ježek
Převozníci: Švéd, Vendy, Mour, Poděs, Mourek

Fotogalerie -

Komentáře
1 | Zabak dne 22.05.2012 07:17:47
Pěkný fotky a zase príma počasí. Akorát s kým je Rarach? Klasik dorazil do kempu za světla, Rarášek za tmy.... Ale hlavně že se povedlo. Vzpomínali jsme.
2 | Klasik dne 22.05.2012 08:44:09
Smile)) no ono Rarášek jel i jinudy dole, já tam žádný sifon nepotkal. Smile)) Už jsme si to vysvětlili, je to moje chyba, holt kovářovo kobyla chodí bosa a tak jsem ráno musel vysvětlit, co je sifon. Dole pod schodama opravdu o žádném nevím, zato ten nad skákací lávkou fungoval směle i když se zatím stále tváří nevinně. Naštěstí to na něj ani netáhne.
3 | Medvěd dne 22.05.2012 09:35:47
Myslím, že Rarášek myslel "karfiol či květák" (opak sifónu). Voda zde viditelně vyvěrá na povrch se zrádnými proudy Wink
4 | Žabák dne 22.05.2012 11:08:03
No nevím, ale naposled když jsem pod schodama (pod umyvadlem) neutáhl sifon, tak z něj taky voda vyvěrala nahoru... A taky sifon, to je přece ta bublinková voda, nebo ne?
5 | Klasik dne 22.05.2012 11:31:19
"A taky sifon, to je přece ta bublinková voda, nebo ne?" ... přesně. Myslím, že tak vznikly i Raráškovy sifony. Jistě není sám, kdo má tento názor. Někteří středeční ten výklad dostali (pouze 1x v zimě) a tak zřejmě námět na chybějící doplňkové téma v rámci výkladu vody i pro úterní.
6 | Medved dne 25.05.2012 10:40:28
Bodlino díky díky krásná kronika! Wink