Vltava s rodiči - 5.-8.5.2012
Účastníci: Švéd, Medvěd, Vendy, Žabák, Vlčice, Mour, Grande Paolo, Stará Borovice, Bodlina, Michal, Rochild, Ali, Jolana, Miloš, Vašek, Pavel, Poděs, Kody, Rybka, Davoš, Karol, Mourek, Dežo, Kníže, Ježek, Želva, Martík, Terča, Kuliočko, Bibi
Den první – sobota 5.5.2012
Ráno v 7.15hod.jsme se sešli před klubovnou. S Medvědama jsme naložili lodě a vyrazili k Intersportu, kde na nás čekali Pecháčci s Karlem a Wimřata bez Jolany. Vyjeli ihned, zato my jsme s Medvědobusem jsme čekali ještě chvíli, jestli někdo nedorazí. Ale nikdo se neukázal, tak jsme vyjeli také. Cesta trvala dvě hodiny, nic se nepřihodilo. V kempu jsme se setkali se Žabákama a čekali jsme na Karla s Pecháčkama, jel pomaleji, taky na Pavla s Laňkou, švédskou výpravu a Wimrovi. Řidiči odvezli auta do cíle; počasíčko bylo sluníčkové. Odstartovali jsme, posádky byly dané předem, takže nevznikly dohady. Plavba probíhala poklidně, asi v půli začalo znenadála pršet a za chvíli už padaly kroupy. Všichni natáhli zapářky, schovali se pod stromy a čekali jsme, až přestane pršet. Všichni jsme byli praštění kroupou. Po této nucené přestávce jsme opět vypluli. Naše posádka Mourovatý Poděs se cvakla na jezu při cestě k cíli. Do cíle – Boršov – jsme dorazili pak už bez komplikací a překážek.
V pohodě jsme se převlíkli, naložili lodě, přičemž nás smáčel déšť – zase. U Vikinga jsme se ubytovali, částečně v chatkách, částečně ve stanech, bohužel jsme byli trochu rozdělení, ale to nevadilo, na večeři a večerní pokec jsme se stejně všichni sešli. Já osobně jsem se věnoval královské hře v šachy, mým soupeřem byl Poděs a já ho porazil :o). Spalo se mi krásně, v tranzitu. Mé dojmy z prvního dne: báječný začátek prodlouženého víkendu!
Zapsal Mourek
Den druhý – neděle 6.5.2012
Dnes jsme jeli po vodě trasu z kempu u Vikinga do Českého Krumlova.
Ráno jsme v půl desáté vytáhli lodě na vodu a vyrazili. Zpočátku byl jenom volej a menší peřejky. Po dlouhé době přišel první jez ve Větřní. Byla to dlouhá šlajsna s vlnkou na konci. Poté následoval další volej s mini peřejkami. Další jez byl u Papouščí skály, což byla dlouhá šlajsna. Cestou jsme se stavěli v hospodě na oběd. Třetí jez pod dřevěným starým mostem byl šoupák dole s kameny na všech místech kromě jednoho. Baraka ho nemohla sjet protože by se píchla o larseny. Poté byl dlouho dlouhý únavný volej a pak následovala Lyra. Je to vlastně krátká šlajsna s velkou vlnou na konci. Chvilku jsme cvičili nájezdy do proudu a Poděs s Mourkem se cvakli. Mistra Quaka odchytla televize a ptali se ho na nějaké otázky. BUDE SLAVNEJ! Potom jsme jeli dál. Po Lyře jsme jako další jez potkali retardérku. Chvilku jsme jeli a narazili jsme na Zámečák, ale ten se přenášel, protože byl ve výstavbě. Na konci Krumlova na nás čekaly na mostě Sylva a Bibi, které si vzaly ,,taxíka‘‘ v Mourovo lodi. Chviku poté přišlo místo, kde jsme vystoupili, někteří se převlékli, a čekali jsme na Vikinga, který nás svezl čoudícím autobusem do kempu.
Zapsal Kníže
Den třetí – pondělí 7.5.2012
Dneska jsme vstávali zase po osmý hodině a šli k Vikingovi do hospody na snídani. Já si dala hemenex. Zabalili jsme si věci a v půl desátý nám jel Vikingbus nahoru k Veverkám. Dneska se k nám připojil další Pavel - děda Kulioka, Terky a Martíka. Cestou autobusu smrdělo asi kolo, ale v pořádku nás dovezl. U Veverek jsme vyndali lodě z vleku a pomalu jsme nasedali. Objeli jsme dva rybáře a jeli směrem na Rožmberk. Čekal nás jeden jez, kterej jsem já i Dežo kormidlovaly. Nikdo se necvak a tak jsme v kempu v Rožmberku zastavili na oběd. Někdo si dal česnekovou polívku, já si dala hranolky a ledovou tříšť a třeba Ježek si dala borůvkový knedlíky. Po obědě jsme jeli dál a začalo být trochu zima. Těšili jsme se na čaj k Fíkovi, ale ten měl zavřeno. Tak jsme si dali co kdo měl, oblíkli si bundy a dojeli k Vikingovi. Přijeli jsme celkem brzy, vylezlo zase sluníčko a tak jsme na louce u Vikinga hráli na Jelena. Hráli skoro všichni. Večer zapálil Pavel S. táborák a tak jsme seděli a povídali si vtipy. Večerka byla docela pozdě, asi za odměnu jsme šli spát kolem desátý. Dneska k večeru musel odjet Méďa s Kodym a Davošem domů. Pádlování bylo dneska jednoduchý, střídali jsme posádky a byla legrace..
Zapsala Karol
Den čtvrtý - úterý 8. 5. na Lyře
Úterní ráno bylo jako každé jiné. Z tvrdé ledové postýlky třeba nás v Tranzitu vytáhla akorát snídaně. Po snídani všechny čekal velký úklid, jelikož úterek byl poslední den naší plavby. Poté se všichni museli narvat do promočených vodochodek a do půl desáté už museli být všichni nastoupeni u aut. Například my dvě s Marťou jsme v tuhle dobu čekaly na slavného „Kolomba“, který měl co nevidět přijet na lodi vodovodem. Nebylo nám to nic platné, jelikož Kolumbus stejně v plánovanou dobu nedorazil :-(.
Lodí bylo málo, a proto se všechny vešly do spolehlivého Tranzitu. Pak tedy všichni nastoupili a jak se říká „Lets go to canoing training!“. Auta zastavily kousek před jezem Lyrou. Tam jsme vysedali a nosili lodě k vodě. Jez jsme sjížděli pod vedením Jolany, která stála na ???...koze. Všichni jsme ho sjeli naprosto bez problémů. Jezdili jsme, trénovali jsme, báli se i smáli se a střídali se v posádkách, aby si zajezdili i dospělí. Taky postupně příbývaly krysy. Ve vodě proto raději stál Mour a Švéd, aby ty krysaře chytali. Vedle nich po kolena ve vodě stála taky fotografka Sylva a ze břehu na nás dohlížela Bibi a Terka. Ke konci si také nepozorovaně sedl do lodi Pavel Pecháček a snažil se surfovat v první vlně. Vtipné bylo asi to, že v té lodi seděl jako ve vaně… a jelikož si s ním vlna dělala co chtěla, netrvalo dlouho a převrátil se. No jo, no! Říká se: „Kdo umí, ten umí“. Ještě si všichni spluli „po prdeli“ jez, až teda na mě a na Bětku, protože už se nám nechtělo do ledové vody, no a pak už jsme jenom odtahovali lodě po vodě. A jelikož se pár lidí nechtělo crcasit vodou, museli lodě tahat po souši. Mezi nimi jsem byla i já, a protože je jaro – doba, kdy se rodí mláďátka různých těch potvor – tak já jsem se příšerně lekla, když jsem málem šlápla na ležící kachnu, která podle mě spala… (podle Pavla P.seděla na vejcích). A jelikož ona se lekla mě a já se lekla jí, obcházela jsem kolem ní dva metry daleko, aby se náhodou nenaštvala a nehodila po mě nějaký to svoje vejce.
Ještě jsme se naposled zasmáli těm… pro nás Jamajčanů, jak nasedali do raftů a nevěděli, co mají dělat, a pak už se lodě přeskládali na vlek, převlékli jsme se do suchého a „Lets go home for dinner!“ :-P
Já teda nevím, jak vy, a jestli to tady někoho zajímá, ale mě se tento den prostě líbil a rozhodně to nebyly dvě hodiny nudy :-)
PS: reklama, která nás s Ježkem totálně rozesmála….zní: Muž:“Evičko! Můžu se k Tobě přitulit?“ Žena: „Neotravuj, ty hormone nadrženej! Bolí mě hlava!!!“
Zapsala Želva
Ve středu ráno jsem dostala od Žabáka mail,že máme s Ježečkem napsat úterní kroniku.....no věděla jsem, že už jí má od včerejška Želva,ale náčelníkovi se co???Náčelníkovi se neodmlouvá! A tak sepisujem s Ježečkem pel mel naše úterní zážitky.
V úterý ráno jsem se probudila hodně brzy. Celý kemp ještě spal, jen Viking už vesele pracoval.Po ranní hygieně jsem postavila na kávu a čekala, kdy vyleze zbytek osazenstva z pelechu.
Já vstala asi před osmou, mamka už dělala snídani a pak hrrrr začlo balení.Nejhorší část z celé akce. To fakt nesnáším. Taťka přerovnal auto, naložil kajaky a zbylo místo v autě i na Želvu,která jela s námi na trénování na Lyru (hele nebo na Liru???).
Oblékli jsme se do neoprenů, to nebylo tak nejhorší,ale boty byly fakt fuj, strašně smrděly. Nene, ty byly v pohodě, říkám já Ježek. No a Bodlina zase říká, že ne a v tom vodáckým autě to opravdu nebyl Coco Chanel.
Dojeli jsme na místo, vyložili lodě a vzali jsme si zapářky. Poté jsme nasedli a vyjeli jsme sjet Lyru. Dole čekal Mour a Švéd (Bodlina říká - no hoši ty dvě a půl hodinky v ledové vodě po vaše intimní partie vám fakt nezávidím ) a začali jsme sjíždět. Bylo to super, protože bylo teplo. Spoustu cizích lodí se tam převrhlo, protože neměli správný rozjezd.Naši kluci ty plaváčky dole pochytali. My jsme najížděli do vlny a trénovali jsme závěsy. Mour se cvaknul nejvíckrát, ale to nevadí, alespoň si dobře zaplaval.....a Bodlina k tomu říká : Na kajaku to bylo super, po chvilce jsem přestala mít strach a vjížděla do první vlny. Jasně že né jako naše expertka Vlčice, která se nechala vcucnout a pak zase vycucnout Lyrou.....taky to občas nevyšlo a bez problemů zvedala.Pak jsem měla kajaku dost a poprosila jsem Želvu, ať jde se mnou na debla. Vybrala jsem si jí, protože jim to s Bětuškou šlo nejlépe a bez bázně najížděly do té první vlny. No jenže kajakář, že jo.....krásný náklon, který jsem zrušila moc brzy a šup už jsme tam byly. Pak jsem vzala Moura, asi se špatně myl či co, tak jsem ho pro jistotu také vykoupala. No a pak ho 2x vypláchl ještě můj drahý manžel a Mour prohlásil, že s kajakářem už fakt nejede.
Nakonec jsme si splavali jezu, což bylo super, akorát v té velké vlně to byl šok na hlavu, celá nás spláchla a když jsem otevřela oči, tak jsme viděla bublinky a pak nás to zase spláchlo. Zadek jsem držela pořád nahoře,jak říkal Mour, aby jsme si nepoškrábali řiťku a na něco nenarazili.Ale bylo to super. Na další plavání nebyl čas, odvezli jsme lodě, zabalili a jeli domu. Nechtělo se mi.Bylo to prostě super. Super je malý slovo.
Bezva byla nějaká postarší paní na háčku postarší lodi, která kroutila hlavou a říkala, to jsou ale odvážné děti! To jsou.Díky všem za nádherný prodloužený víkend. Fakt jsme si to užili, i kdysž nejhorší ze všeho přišlo až doma, to vybalování............
Zapsala Ježek s Bodlinou
Den čtvrtý – úterý 8.5.2012
Kotvácké ráno začalo balením a chystáním se na poslední společnou akci. Poslední společná akce znamenala, že jsme se rozdělili na dvě skupiny. Početnější skupina vypustila nudné pádlování a vydala se rovnou topit se na Lyru (údajně nejtěžší jez v Českém Krumlově :-)). Podrobnosti o tom, kdo se kolikrát utopil, sepsala Želva. Já jsem vyhrála psaní kroniky o té méně početné, respektive šestičlenné skupině, která se na jezu topit zbytečně nechtěla a rozhodla se pro splutí Vltavy od Wikinga ke Krumlovu. Nalodili jsme se něco málo před polednem, ačkoliv byl původně velitelský čas nastaven na desátou hodinu. Ale nám – po vodě plovoucím - to moc nevadilo, protože naše cesta nebyla zase tak časově náročná. Žabák s Karolkou, Jirka s Jarkou a já s Rocildem jsme cestou probrali kdeco, povykládali spoustu vtipů a zábavných historek, nikde jsme se nevyklopili a vyrelaxovaní jsme dorazili do cíle – kempu Vltavan – akorát tak, abychom se dali do gala a vyrazili posbírat ty, co se na Lyře neutopili :-). Zpáteční cesta do Plzně už byla nudná – Mourek se Želvou usnuli v autě pomalu dřív, než jsme vyjeli z Budějovic. U klubovny jsme vyložili lodě a rozloučili se. Byly to báječné čtyři dny strávené s partou fajn lidí a nad to prostě není :-). Děkuji všem za krásný prodloužený víkend, už teď se těším na další společnou akci.
Zapsala Ali
Fotogalerie - 
Komentáře
1 | Lída dne 10.05.2012 22:37:21
Tak já se tady prostě chechtám těm kronikám... zapsali jste to všichni skvěle.... bravo!!!Grin
2 | Vlcice dne 11.05.2012 08:49:46
Kroniky skvělé, jen malá nepřesnost. Mám dojem, že k Žabákům jako první dorazili Pecháčci s KarlemWink
3 | Žabák dne 11.05.2012 13:47:45
No to je jasný, jako první v sobotu dorazil dýchavičný Karel s Knížetem a za volantem s Grande Paolem. Nejlepší auto všech dob bylo ten den první.
No a ty kroniky... No jo, chvíle náčelníkovy nepozornosti a je několik úterků - ale stejně se to pěkně čte, každej zažil to úterý trochu něco jinýho...
Tak příště.
Den první – sobota 5.5.2012
Ráno v 7.15hod.jsme se sešli před klubovnou. S Medvědama jsme naložili lodě a vyrazili k Intersportu, kde na nás čekali Pecháčci s Karlem a Wimřata bez Jolany. Vyjeli ihned, zato my jsme s Medvědobusem jsme čekali ještě chvíli, jestli někdo nedorazí. Ale nikdo se neukázal, tak jsme vyjeli také. Cesta trvala dvě hodiny, nic se nepřihodilo. V kempu jsme se setkali se Žabákama a čekali jsme na Karla s Pecháčkama, jel pomaleji, taky na Pavla s Laňkou, švédskou výpravu a Wimrovi. Řidiči odvezli auta do cíle; počasíčko bylo sluníčkové. Odstartovali jsme, posádky byly dané předem, takže nevznikly dohady. Plavba probíhala poklidně, asi v půli začalo znenadála pršet a za chvíli už padaly kroupy. Všichni natáhli zapářky, schovali se pod stromy a čekali jsme, až přestane pršet. Všichni jsme byli praštění kroupou. Po této nucené přestávce jsme opět vypluli. Naše posádka Mourovatý Poděs se cvakla na jezu při cestě k cíli. Do cíle – Boršov – jsme dorazili pak už bez komplikací a překážek.
V pohodě jsme se převlíkli, naložili lodě, přičemž nás smáčel déšť – zase. U Vikinga jsme se ubytovali, částečně v chatkách, částečně ve stanech, bohužel jsme byli trochu rozdělení, ale to nevadilo, na večeři a večerní pokec jsme se stejně všichni sešli. Já osobně jsem se věnoval královské hře v šachy, mým soupeřem byl Poděs a já ho porazil :o). Spalo se mi krásně, v tranzitu. Mé dojmy z prvního dne: báječný začátek prodlouženého víkendu!
Den druhý – neděle 6.5.2012
Dnes jsme jeli po vodě trasu z kempu u Vikinga do Českého Krumlova.
Ráno jsme v půl desáté vytáhli lodě na vodu a vyrazili. Zpočátku byl jenom volej a menší peřejky. Po dlouhé době přišel první jez ve Větřní. Byla to dlouhá šlajsna s vlnkou na konci. Poté následoval další volej s mini peřejkami. Další jez byl u Papouščí skály, což byla dlouhá šlajsna. Cestou jsme se stavěli v hospodě na oběd. Třetí jez pod dřevěným starým mostem byl šoupák dole s kameny na všech místech kromě jednoho. Baraka ho nemohla sjet protože by se píchla o larseny. Poté byl dlouho dlouhý únavný volej a pak následovala Lyra. Je to vlastně krátká šlajsna s velkou vlnou na konci. Chvilku jsme cvičili nájezdy do proudu a Poděs s Mourkem se cvakli. Mistra Quaka odchytla televize a ptali se ho na nějaké otázky. BUDE SLAVNEJ! Potom jsme jeli dál. Po Lyře jsme jako další jez potkali retardérku. Chvilku jsme jeli a narazili jsme na Zámečák, ale ten se přenášel, protože byl ve výstavbě. Na konci Krumlova na nás čekaly na mostě Sylva a Bibi, které si vzaly ,,taxíka‘‘ v Mourovo lodi. Chviku poté přišlo místo, kde jsme vystoupili, někteří se převlékli, a čekali jsme na Vikinga, který nás svezl čoudícím autobusem do kempu.
Den třetí – pondělí 7.5.2012
Dneska jsme vstávali zase po osmý hodině a šli k Vikingovi do hospody na snídani. Já si dala hemenex. Zabalili jsme si věci a v půl desátý nám jel Vikingbus nahoru k Veverkám. Dneska se k nám připojil další Pavel - děda Kulioka, Terky a Martíka. Cestou autobusu smrdělo asi kolo, ale v pořádku nás dovezl. U Veverek jsme vyndali lodě z vleku a pomalu jsme nasedali. Objeli jsme dva rybáře a jeli směrem na Rožmberk. Čekal nás jeden jez, kterej jsem já i Dežo kormidlovaly. Nikdo se necvak a tak jsme v kempu v Rožmberku zastavili na oběd. Někdo si dal česnekovou polívku, já si dala hranolky a ledovou tříšť a třeba Ježek si dala borůvkový knedlíky. Po obědě jsme jeli dál a začalo být trochu zima. Těšili jsme se na čaj k Fíkovi, ale ten měl zavřeno. Tak jsme si dali co kdo měl, oblíkli si bundy a dojeli k Vikingovi. Přijeli jsme celkem brzy, vylezlo zase sluníčko a tak jsme na louce u Vikinga hráli na Jelena. Hráli skoro všichni. Večer zapálil Pavel S. táborák a tak jsme seděli a povídali si vtipy. Večerka byla docela pozdě, asi za odměnu jsme šli spát kolem desátý. Dneska k večeru musel odjet Méďa s Kodym a Davošem domů. Pádlování bylo dneska jednoduchý, střídali jsme posádky a byla legrace..
Den čtvrtý - úterý 8. 5. na Lyře
Úterní ráno bylo jako každé jiné. Z tvrdé ledové postýlky třeba nás v Tranzitu vytáhla akorát snídaně. Po snídani všechny čekal velký úklid, jelikož úterek byl poslední den naší plavby. Poté se všichni museli narvat do promočených vodochodek a do půl desáté už museli být všichni nastoupeni u aut. Například my dvě s Marťou jsme v tuhle dobu čekaly na slavného „Kolomba“, který měl co nevidět přijet na lodi vodovodem. Nebylo nám to nic platné, jelikož Kolumbus stejně v plánovanou dobu nedorazil :-(.
Lodí bylo málo, a proto se všechny vešly do spolehlivého Tranzitu. Pak tedy všichni nastoupili a jak se říká „Lets go to canoing training!“. Auta zastavily kousek před jezem Lyrou. Tam jsme vysedali a nosili lodě k vodě. Jez jsme sjížděli pod vedením Jolany, která stála na ???...koze. Všichni jsme ho sjeli naprosto bez problémů. Jezdili jsme, trénovali jsme, báli se i smáli se a střídali se v posádkách, aby si zajezdili i dospělí. Taky postupně příbývaly krysy. Ve vodě proto raději stál Mour a Švéd, aby ty krysaře chytali. Vedle nich po kolena ve vodě stála taky fotografka Sylva a ze břehu na nás dohlížela Bibi a Terka. Ke konci si také nepozorovaně sedl do lodi Pavel Pecháček a snažil se surfovat v první vlně. Vtipné bylo asi to, že v té lodi seděl jako ve vaně… a jelikož si s ním vlna dělala co chtěla, netrvalo dlouho a převrátil se. No jo, no! Říká se: „Kdo umí, ten umí“. Ještě si všichni spluli „po prdeli“ jez, až teda na mě a na Bětku, protože už se nám nechtělo do ledové vody, no a pak už jsme jenom odtahovali lodě po vodě. A jelikož se pár lidí nechtělo crcasit vodou, museli lodě tahat po souši. Mezi nimi jsem byla i já, a protože je jaro – doba, kdy se rodí mláďátka různých těch potvor – tak já jsem se příšerně lekla, když jsem málem šlápla na ležící kachnu, která podle mě spala… (podle Pavla P.seděla na vejcích). A jelikož ona se lekla mě a já se lekla jí, obcházela jsem kolem ní dva metry daleko, aby se náhodou nenaštvala a nehodila po mě nějaký to svoje vejce.
Ještě jsme se naposled zasmáli těm… pro nás Jamajčanů, jak nasedali do raftů a nevěděli, co mají dělat, a pak už se lodě přeskládali na vlek, převlékli jsme se do suchého a „Lets go home for dinner!“ :-P
Já teda nevím, jak vy, a jestli to tady někoho zajímá, ale mě se tento den prostě líbil a rozhodně to nebyly dvě hodiny nudy :-)
PS: reklama, která nás s Ježkem totálně rozesmála….zní: Muž:“Evičko! Můžu se k Tobě přitulit?“ Žena: „Neotravuj, ty hormone nadrženej! Bolí mě hlava!!!“
Ve středu ráno jsem dostala od Žabáka mail,že máme s Ježečkem napsat úterní kroniku.....no věděla jsem, že už jí má od včerejška Želva,ale náčelníkovi se co???Náčelníkovi se neodmlouvá! A tak sepisujem s Ježečkem pel mel naše úterní zážitky.
V úterý ráno jsem se probudila hodně brzy. Celý kemp ještě spal, jen Viking už vesele pracoval.Po ranní hygieně jsem postavila na kávu a čekala, kdy vyleze zbytek osazenstva z pelechu.
Já vstala asi před osmou, mamka už dělala snídani a pak hrrrr začlo balení.Nejhorší část z celé akce. To fakt nesnáším. Taťka přerovnal auto, naložil kajaky a zbylo místo v autě i na Želvu,která jela s námi na trénování na Lyru (hele nebo na Liru???).
Oblékli jsme se do neoprenů, to nebylo tak nejhorší,ale boty byly fakt fuj, strašně smrděly. Nene, ty byly v pohodě, říkám já Ježek. No a Bodlina zase říká, že ne a v tom vodáckým autě to opravdu nebyl Coco Chanel.
Dojeli jsme na místo, vyložili lodě a vzali jsme si zapářky. Poté jsme nasedli a vyjeli jsme sjet Lyru. Dole čekal Mour a Švéd (Bodlina říká - no hoši ty dvě a půl hodinky v ledové vodě po vaše intimní partie vám fakt nezávidím ) a začali jsme sjíždět. Bylo to super, protože bylo teplo. Spoustu cizích lodí se tam převrhlo, protože neměli správný rozjezd.Naši kluci ty plaváčky dole pochytali. My jsme najížděli do vlny a trénovali jsme závěsy. Mour se cvaknul nejvíckrát, ale to nevadí, alespoň si dobře zaplaval.....a Bodlina k tomu říká : Na kajaku to bylo super, po chvilce jsem přestala mít strach a vjížděla do první vlny. Jasně že né jako naše expertka Vlčice, která se nechala vcucnout a pak zase vycucnout Lyrou.....taky to občas nevyšlo a bez problemů zvedala.Pak jsem měla kajaku dost a poprosila jsem Želvu, ať jde se mnou na debla. Vybrala jsem si jí, protože jim to s Bětuškou šlo nejlépe a bez bázně najížděly do té první vlny. No jenže kajakář, že jo.....krásný náklon, který jsem zrušila moc brzy a šup už jsme tam byly. Pak jsem vzala Moura, asi se špatně myl či co, tak jsem ho pro jistotu také vykoupala. No a pak ho 2x vypláchl ještě můj drahý manžel a Mour prohlásil, že s kajakářem už fakt nejede.
Nakonec jsme si splavali jezu, což bylo super, akorát v té velké vlně to byl šok na hlavu, celá nás spláchla a když jsem otevřela oči, tak jsme viděla bublinky a pak nás to zase spláchlo. Zadek jsem držela pořád nahoře,jak říkal Mour, aby jsme si nepoškrábali řiťku a na něco nenarazili.Ale bylo to super. Na další plavání nebyl čas, odvezli jsme lodě, zabalili a jeli domu. Nechtělo se mi.Bylo to prostě super. Super je malý slovo.
Bezva byla nějaká postarší paní na háčku postarší lodi, která kroutila hlavou a říkala, to jsou ale odvážné děti! To jsou.Díky všem za nádherný prodloužený víkend. Fakt jsme si to užili, i kdysž nejhorší ze všeho přišlo až doma, to vybalování............
Den čtvrtý – úterý 8.5.2012
Kotvácké ráno začalo balením a chystáním se na poslední společnou akci. Poslední společná akce znamenala, že jsme se rozdělili na dvě skupiny. Početnější skupina vypustila nudné pádlování a vydala se rovnou topit se na Lyru (údajně nejtěžší jez v Českém Krumlově :-)). Podrobnosti o tom, kdo se kolikrát utopil, sepsala Želva. Já jsem vyhrála psaní kroniky o té méně početné, respektive šestičlenné skupině, která se na jezu topit zbytečně nechtěla a rozhodla se pro splutí Vltavy od Wikinga ke Krumlovu. Nalodili jsme se něco málo před polednem, ačkoliv byl původně velitelský čas nastaven na desátou hodinu. Ale nám – po vodě plovoucím - to moc nevadilo, protože naše cesta nebyla zase tak časově náročná. Žabák s Karolkou, Jirka s Jarkou a já s Rocildem jsme cestou probrali kdeco, povykládali spoustu vtipů a zábavných historek, nikde jsme se nevyklopili a vyrelaxovaní jsme dorazili do cíle – kempu Vltavan – akorát tak, abychom se dali do gala a vyrazili posbírat ty, co se na Lyře neutopili :-). Zpáteční cesta do Plzně už byla nudná – Mourek se Želvou usnuli v autě pomalu dřív, než jsme vyjeli z Budějovic. U klubovny jsme vyložili lodě a rozloučili se. Byly to báječné čtyři dny strávené s partou fajn lidí a nad to prostě není :-). Děkuji všem za krásný prodloužený víkend, už teď se těším na další společnou akci.
Komentáře
1 | Lída dne 10.05.2012 22:37:21
Tak já se tady prostě chechtám těm kronikám... zapsali jste to všichni skvěle.... bravo!!!Grin
2 | Vlcice dne 11.05.2012 08:49:46
Kroniky skvělé, jen malá nepřesnost. Mám dojem, že k Žabákům jako první dorazili Pecháčci s KarlemWink
3 | Žabák dne 11.05.2012 13:47:45
No to je jasný, jako první v sobotu dorazil dýchavičný Karel s Knížetem a za volantem s Grande Paolem. Nejlepší auto všech dob bylo ten den první.
No a ty kroniky... No jo, chvíle náčelníkovy nepozornosti a je několik úterků - ale stejně se to pěkně čte, každej zažil to úterý trochu něco jinýho...
Tak příště.
· Přidal/a Medved
dne 08.05.2012 21:41:05
68796 x Přečtené ·
HG Sport
