Pyranha cup - ČPV Otava 28.4.2012
Účastníci: Klasik, Mirka, Čert, Pískle, Švéd, Medvěd, Vendy, Mour, Bodlina, Michal, Jolana, Kašpy, Poděs, Kody, Rarach, Davoš, Dežo, Ježek, Želva, Martík, Bety, Kuliočko, Čertík Tomík a pes Káča
V sobotu před sedmou ráno jsme s mamkou a Martíkem vyjely k loděnici, odkud se pak vyjíždělo na ČPV Otava, byl to můj první závod. Když jsme přijeli k Čeňkárně, tak jsme se nasvačili a šli jsme se podívat k vodě. Bylo krásné počasí a vody bylo hodně. Také byly velké peřeje, hodně velké peřeje. Když jsme se převlékli do gumy, vyslechli jsme výklad tratě a spěchali na start. Já s Mourem jsme měli startovní číslo 22 a vrhli jsme se do peřejí jako první z naší skupiny. Plavba byla moc krásná. Do cílové branky jsme dorazili v pořádku. Druhou jízdu jsem vypustila, protože jsem byla unavená, a tak jsem šla s Mirkou, Dežem a Bětkou S. na zmrzku a limču. Na konec se rozhodlo, že se pojede třetí jízda a té jsem se také zůčastnila a udělala jsem dobře, protože vlny byly ještě větší než při první jízdě a voda hodně hučela. Při třetí jízdě jsem byla na porcelánu, Ježek na háčku, jak říká Mour, jeli jsme C3. Po úspěšném splutí jsme sbalily věci a dojedly řízky. Pak jsme se rozloučily a jely směrem domů. Cestou jsme se zastavili u benzínky, kde nám Mour koupil nanuka za statečnost. Ještě jsme měli zastávku u ohrady se srnkami a jedním jelenem. Pak už jsme jeli rovnou domů.
Byl to krásný den!
Zapsalo Kuliočko
Podle toho, co říkali ostatní, tak jsem si myslela, že tu vodu vůbec nepojedu. Ale trochu se to změnilo, protože po ČPV se jela další jízda a já se rozhodla, že si to taky zkusim a bylo to fajn. Vlny byly tak velké, že celá loď skákala. Jela jsem se Želvou na nafukovačce. Také jsem byla ráda,že nám to šlo docela dobře. A když jsme jely, tak jsme jednou narazily na takový kámen, a protože Mour byl už dál, tak jsme se musely spolehnot sami na sebe, naštěstí jsme vylezly a už bylo všechno v pořádku. Když jsme dojely na konec, moc nás to mrzelo, a tak se rozhodlo, že by se to mohle jet ještě jednou, a tak se jelo. Bylo ještě víc vody než před tím, ale pořád byla řeka super. Dojeli jsme až ke kepmu, převlíkli jsme se a ti, kteří odjížděly domů, nastoupili do aut a jeli. Patřila jsem do nich i já, Želva, Dežo, ségra, mamka a Mour. Jeli jsme k benzínce a tam nám koupil Mour zmrku za to, že nám to tak dobře šlo. Prodávala to tam taková paní, a když jsme chtěly vyhodit obal od nanuku, tak najednou vykřikla : ,,Néé!!! Tam to neházejte, já jsem to teďko vynesla! Vyhoďte to do popelnice!'' Potom jsme se jeli kouknout na jelena a srnky, který nám Mour ukázal, rozloučili jsme se a odjížděli směrem domů.
Zapsala Marti
V sobotu ráno byl obvyklý sraz u loděnice, aby se naložily lodě a poté se frčelo rovnou na Čeňkárnu. Tam následovalo nafukování lodí a také už na loděnici byly kvůli vysokému stavu vody zakázány veškeré otevřenky. Na výklad trati jsme nějakou tu půlhoďku čekat museli, tudíž jsme měli čas prohlédnout si úseky řeky. Na převléknutí bylo také mnoho času, a proto nikdo nikam nespěchal. Na výklad trati všichni koukali jak „vovce“, jenom Rarach si papíry prohlížel, jako by to měla být naprostá brnkačka. Vždycky se podíval na papír a: „jedem! jedem! Projedem bez keců!“ Asi mu v tu dobu nedošlo, že kormidelník je Kody a že ten to tak bezproblémově neviděl. Já si teda myslím, že bych na svý zelený amerikáno s Bětkou neprojela ani startem. Start byl totiž protivoda a výjezd z něho byl do obrovských vln, takže kdyby byl nedostatečný náklon…. No prostě pro nás s Bětkou to vhodný ČPV nebylo, a proto jsem se jen mohla těšit na druhou jízdu.
Po výkladu trati si všichni ulehčovali práci tahání lodí tím, že je naházeli do kanálu a tekoucí proud jim lodě dovezl až k malé lávce… No a odtud je to asi tak 300 metrů k řece. Akorát do vody se špatně slézá, jelikož tam protestuje spousta obrovských kamenů a mezi nimi se ještě pletou diváci. Když už byly lodě ve vodě a všichni na svých místech, stačilo si jen nasadit blembáky a bezpečně projet startem a za nějaký ten čas i cílem. No jo, no, ale vodě jen tak neporučíš, aby tě necvakla hned po startu. Mezi tím, co já jsem zase čuměla do blba…projel prý startem Michal a hned po startu se převrátil. Jenomže krátce potom jsme my suchozemský vyjeli auty směrem podél řeky dolů. Zastavil nás vyděšenej Poděs, že místo Michala přijel jenom kajak a že Michala nemůžou nikde najít. I když jsme vyslýchali a upláceli jeho kajak, nechtěl nám nic prozradit. Naštěstí se po čtvrt hodině strachu objevila Mirky červená limuzína :-) a vyskočila z ní Ježek, Mirka, Bětuška… a celej zdravej Michal. Všechno bylo zase v pořádku, všichni s klidem naskákali do lodí, Michal naskočil do kajaků a po chvilce za zatáčkou už na řece nebyli vidět. S Vendy jsme pak nasedli do auta a popojeli jsme zase o kus dál. Zastavili jsme tam, kde jsme minulý rok končili a seděli jsme a čekali, až na řece pojedou zase naše lodě. S Marťou jsme se mezitím učily házet žabky do vody a Vendy se na vylezlém sluníčku opalovala. Když pak projely naše lodě, tak jsme jim zamávali a už jeli rovnou do cíle. My už jsme se s Marťou v cíli oblékaly do vodáckého, jelikož jsme měly jet spolu druhou jízdu na nafukovačce. Jestli jsme měly strach? He, he! Ani trošku! Teda aspoň to tak říkala Marťa. Nahoru jsme si vyjeli opět věrnými auty a po řece pluli zase dolů. Kdybych měla popsat své zážitky, dopadlo by to asi takhle: Vlny byly velký jako…Když se to s náma houpalo, bylo mi na … Byla to velká…. Byl to nejlepší úsek řeky, který jsem kdy asi jela, a doufám, že si to na té nafukovačce ještě někdy sjedu :-). Taky že se přání splnilo. Skončili jsme tam, kde jsme s Marťou házely ty žabky a odtamtud jsme vyjeli znovu auty nahoru na Čeňkárnu a jely to celé ještě jednou. Samozřejmě že bez cvaknutí. A rovnou až do kempu, kde pak ještě někteří přespávali na další den, aby mohli trénovat. Když jsme do kempu dojeli, málem jsme usnuli na lodích, jelikož jsme byli hrozně unavení. Jako památku na Otavu jsem měla pěkný puchýře na rukou, který na dlani ještě nějaký ten pátek mít budu :-)
Zapsala Želva
Nejvíc se mi líbila v sobotu třetí jízda, protože byly velké vlny, luxusní počasí a hodně vody. Tuto jízdu jsme jeli v sestavě C3 - Mour na kormidle a já na háčku a Kulioko pádlující porcelán. Krása byla, když jsme najeli na vlnu, tak nás krásně vyhoupla a já jsem vyskočila ze sedadla.Toto se mi líbilo nejvíc, ale dobrý byl celý víkend.
Zapsala Ježek
Při ČPV jsem projel startem, ale hned na soutoku Křemelné a Vydry tak jsem najel špatně do rozhraní a cvaknul jsem se. Potom mi chtěl Čert pomoc, ale byla tak ledová voda, že jsem to nezved a vyplaval jsem. Doplaval jsem ke břehu a potom jsem šel po břehu, ale nevěděl jsem že mi Čert hodil pádlo na břeh. Do šel jsem ke skále a tam na mě řval záchranář ať popojdu výš a skočím do řeky, že mi hodí házečku jenže byla krátká tak jsem plaval peřejí k Méďovi pod skálu kde už měl můj kajak na břehu. Při tom přišel Michal bez kajaku, ale s pádlem a řekl, že už jde Čert s pádlem, který mě hodil na břeh. Potom jsme jeli dál a před Rotaflexem jsem udělal eskymáka jenom, že tam byla mělčina tak jsem se o ní opřel a zvednul jsem to na potřetí. A jeli jsme do cíle. Druhou jízdu to bylo to samé jenom v Rejštejně pod novým jezem jsem chtěl mít hezkou fotku s vrtulníkem tak jsem zapomněl na vodu a cvak jsem se, bylo to dobrý protože jsme tam vysedali a tak jsem to doplaval. Kajak mi zachraňoval čert, Klasik a Kašpy, až ke skále. Po břehu běžel Medvěd, Mour a Poděs. Třetí jízda byla super velký vlny a pěkné pohoupání. Večer jsme si hráli u potoka a dospěláci seděli v kiosku. V neděli už jsem se necvak, dali jsme dvě jízdy a bylo to všechno dobrý.
Zapsal Davoš
První jízda (závod ČPV) trošku byli nervy před startem, ale hned při startu nám všichni zatleskali, dali jsme čistej průstřel s pěkným nájezdem do vlny. Měli jsme z toho sami radost. Nějaký tyčky jsme dali a za chvilku jsme byli v cíli, kde jsme čekali delší dobu na druhou skupinku, která lovila Davoše s kajakem a Michalovi kajak. Po svačině jsme dali druhou jízdu, ale nejhezčí ze všeho byla jízda třetí. Daleko větší vlny no prostě super jako na pouti. Jinak celý víkend se mi líbil, až v neděli jsme si ho zkazili malým náklonem ve vracáku což znamenalo cvaknutí. Když jsem doplaval pod ameriku tak jsem zjistil, že už tam Rarášek není a protože mi už docházel dech, tak jsem se odrazil od dna a noha se mi dostala mezi dva kameny. Než jsem ji stačil vyndat tak se na mě navalila amerika a křuplo mi v kotníku. Medvěd do nás s Rarachem nacpal dvě fitky a pak mě narval i s bolavou nohou zpět do ameriky s tím, že už máme nejhorší za sebou a za Rotaflexem už je cíl. Tam jsem místo berle používal pádlo při chození a po sbalení jsme jeli do hospody na oběd a pak domů.
Zapsal Kody
Ráno jsme se probudili po vydatném spánku, který skončil bečením ovcí. Když jsme se rozkoukali a vylezli ze spacáků, začali jsme připravovat snídani. Po snídani jsme začali balit, naložili auta, převlékli do gumy a vyjeli. V Rejštejně jsme nechali ježčí auto a vyjeli jsme směr Čeňkova pila. Tam jsme vyložili a šli jsme k soutoku. Tam jsme nasedli a tradá dolů… Dole jsme vysedli a Ježek, která byla celá mokrá a klepala se zimou se převlékla a znovu už nejela. My ostatní jsme doplnili zásoby naložili jsme a znovu nahoru. Znovu jsme vyložili, odcupitali k soutoku a odjeli. Cestou jsme se já a Kody práskly pod Kamenným mostem. Dojeli jsme dolů (Kody s bolavým kotníkem, já necítil prsty u nohou). Původně byla plánována i 3. jízda. Ale dospělci řekli, že už ne. A tak jsme se převlékli a vyrazili na výborný oběd. Po obědě dospělci odpočívali a my jsme se zatím zajímali o stoku, která se linula kolem restaurace. Jakmile dospělci zaplatili museli jsme se zvednout a nasednout do aut. Jeli jsme domů. Cestou se odpojili Ježci a my a Méďové jsme na klubovně vyložili. Po vyložení jsme se rozloučili a odjeli jsme.
Zapsal Rarach
Jen pár střípků z nádherného víkendu na Otavě -
děkuji vodáckému pánu Bohu Melounkovi, že zařídil to nejluxusnější počasí a tenhle vodní stav, děkuji mu i za to, že jsem tenhle víkendík prožila bez ztráty kytičky. (Sorry Medvěde, já vím, že jsi se těšil.) Když jsme dojeli na Čenkárnu a viděla jsem vodní stav a první brankoviště, tak mě polilo horko a chytla běhavá,no a když jsem při losování vyhrála igelitčičku, tak jsem to viděla opravdu černě, díky Klasiku, že jsi nejen mě srovnal a že jsi věřil, že to dokážem.......Po první jízdě jsem se bála míň a při třetí jízdě na nádherném Otavském tobogánu jsem s Pískletem výskala radostí. No a v neděli jsem si to náležitě užívala.
Smekám před všemi dětmi. O Kodym a Raráškovi nikdo nepochyboval, jeli krásně, elegantně. Davošku, ty máš můj obrovský obdiv, jsi borec a když jsi zvedl na Otavě, tak jsi superborec. Brzo budeš jezdit jako Kašpy.Želva s Martinkou si zaslouží také pochvalu, holky jely jste parádně. Kulioko si to valila s Mourem a skoro dokonale mi najížděli stopu. No a Bětuška, to je pane vodačka, tam se to pozná hned. Bez ní by to určitě Klasik takhle krásně na nafukovačce nedal.
Zasloužilo by se poděkovat i Mirce a Vendy, za převozy i za hlídání momentálně nejezdících dětí.
Dík, dík, dík........všem za vydařený víkend.
Zapsala Bodlina
Jen závěrečné slovo. Všechny děti jsou na velkou pochvalu za odvahu. Všechny posádky se snažily.
Velkou pochvalu Kody za starostlivost o háčka při vyplavání.
Stav LG Rejštějn:
Sobota Čpv odhad cca 105cm=30m3/s
Sobota 2. jízda odhad cca 105cm=30m3/s (možná i trochu víc)
Sobota 3. jízda 118cm=40m3/s (to už mělo tah )
Neděle 1. jízda 110cm=31,9m3/s
Neděle 2. jízda 112cm=33,9m3/s
Fotogalerie - 
V sobotu před sedmou ráno jsme s mamkou a Martíkem vyjely k loděnici, odkud se pak vyjíždělo na ČPV Otava, byl to můj první závod. Když jsme přijeli k Čeňkárně, tak jsme se nasvačili a šli jsme se podívat k vodě. Bylo krásné počasí a vody bylo hodně. Také byly velké peřeje, hodně velké peřeje. Když jsme se převlékli do gumy, vyslechli jsme výklad tratě a spěchali na start. Já s Mourem jsme měli startovní číslo 22 a vrhli jsme se do peřejí jako první z naší skupiny. Plavba byla moc krásná. Do cílové branky jsme dorazili v pořádku. Druhou jízdu jsem vypustila, protože jsem byla unavená, a tak jsem šla s Mirkou, Dežem a Bětkou S. na zmrzku a limču. Na konec se rozhodlo, že se pojede třetí jízda a té jsem se také zůčastnila a udělala jsem dobře, protože vlny byly ještě větší než při první jízdě a voda hodně hučela. Při třetí jízdě jsem byla na porcelánu, Ježek na háčku, jak říká Mour, jeli jsme C3. Po úspěšném splutí jsme sbalily věci a dojedly řízky. Pak jsme se rozloučily a jely směrem domů. Cestou jsme se zastavili u benzínky, kde nám Mour koupil nanuka za statečnost. Ještě jsme měli zastávku u ohrady se srnkami a jedním jelenem. Pak už jsme jeli rovnou domů.
Byl to krásný den!
Podle toho, co říkali ostatní, tak jsem si myslela, že tu vodu vůbec nepojedu. Ale trochu se to změnilo, protože po ČPV se jela další jízda a já se rozhodla, že si to taky zkusim a bylo to fajn. Vlny byly tak velké, že celá loď skákala. Jela jsem se Želvou na nafukovačce. Také jsem byla ráda,že nám to šlo docela dobře. A když jsme jely, tak jsme jednou narazily na takový kámen, a protože Mour byl už dál, tak jsme se musely spolehnot sami na sebe, naštěstí jsme vylezly a už bylo všechno v pořádku. Když jsme dojely na konec, moc nás to mrzelo, a tak se rozhodlo, že by se to mohle jet ještě jednou, a tak se jelo. Bylo ještě víc vody než před tím, ale pořád byla řeka super. Dojeli jsme až ke kepmu, převlíkli jsme se a ti, kteří odjížděly domů, nastoupili do aut a jeli. Patřila jsem do nich i já, Želva, Dežo, ségra, mamka a Mour. Jeli jsme k benzínce a tam nám koupil Mour zmrku za to, že nám to tak dobře šlo. Prodávala to tam taková paní, a když jsme chtěly vyhodit obal od nanuku, tak najednou vykřikla : ,,Néé!!! Tam to neházejte, já jsem to teďko vynesla! Vyhoďte to do popelnice!'' Potom jsme se jeli kouknout na jelena a srnky, který nám Mour ukázal, rozloučili jsme se a odjížděli směrem domů.
V sobotu ráno byl obvyklý sraz u loděnice, aby se naložily lodě a poté se frčelo rovnou na Čeňkárnu. Tam následovalo nafukování lodí a také už na loděnici byly kvůli vysokému stavu vody zakázány veškeré otevřenky. Na výklad trati jsme nějakou tu půlhoďku čekat museli, tudíž jsme měli čas prohlédnout si úseky řeky. Na převléknutí bylo také mnoho času, a proto nikdo nikam nespěchal. Na výklad trati všichni koukali jak „vovce“, jenom Rarach si papíry prohlížel, jako by to měla být naprostá brnkačka. Vždycky se podíval na papír a: „jedem! jedem! Projedem bez keců!“ Asi mu v tu dobu nedošlo, že kormidelník je Kody a že ten to tak bezproblémově neviděl. Já si teda myslím, že bych na svý zelený amerikáno s Bětkou neprojela ani startem. Start byl totiž protivoda a výjezd z něho byl do obrovských vln, takže kdyby byl nedostatečný náklon…. No prostě pro nás s Bětkou to vhodný ČPV nebylo, a proto jsem se jen mohla těšit na druhou jízdu.
Po výkladu trati si všichni ulehčovali práci tahání lodí tím, že je naházeli do kanálu a tekoucí proud jim lodě dovezl až k malé lávce… No a odtud je to asi tak 300 metrů k řece. Akorát do vody se špatně slézá, jelikož tam protestuje spousta obrovských kamenů a mezi nimi se ještě pletou diváci. Když už byly lodě ve vodě a všichni na svých místech, stačilo si jen nasadit blembáky a bezpečně projet startem a za nějaký ten čas i cílem. No jo, no, ale vodě jen tak neporučíš, aby tě necvakla hned po startu. Mezi tím, co já jsem zase čuměla do blba…projel prý startem Michal a hned po startu se převrátil. Jenomže krátce potom jsme my suchozemský vyjeli auty směrem podél řeky dolů. Zastavil nás vyděšenej Poděs, že místo Michala přijel jenom kajak a že Michala nemůžou nikde najít. I když jsme vyslýchali a upláceli jeho kajak, nechtěl nám nic prozradit. Naštěstí se po čtvrt hodině strachu objevila Mirky červená limuzína :-) a vyskočila z ní Ježek, Mirka, Bětuška… a celej zdravej Michal. Všechno bylo zase v pořádku, všichni s klidem naskákali do lodí, Michal naskočil do kajaků a po chvilce za zatáčkou už na řece nebyli vidět. S Vendy jsme pak nasedli do auta a popojeli jsme zase o kus dál. Zastavili jsme tam, kde jsme minulý rok končili a seděli jsme a čekali, až na řece pojedou zase naše lodě. S Marťou jsme se mezitím učily házet žabky do vody a Vendy se na vylezlém sluníčku opalovala. Když pak projely naše lodě, tak jsme jim zamávali a už jeli rovnou do cíle. My už jsme se s Marťou v cíli oblékaly do vodáckého, jelikož jsme měly jet spolu druhou jízdu na nafukovačce. Jestli jsme měly strach? He, he! Ani trošku! Teda aspoň to tak říkala Marťa. Nahoru jsme si vyjeli opět věrnými auty a po řece pluli zase dolů. Kdybych měla popsat své zážitky, dopadlo by to asi takhle: Vlny byly velký jako…Když se to s náma houpalo, bylo mi na … Byla to velká…. Byl to nejlepší úsek řeky, který jsem kdy asi jela, a doufám, že si to na té nafukovačce ještě někdy sjedu :-). Taky že se přání splnilo. Skončili jsme tam, kde jsme s Marťou házely ty žabky a odtamtud jsme vyjeli znovu auty nahoru na Čeňkárnu a jely to celé ještě jednou. Samozřejmě že bez cvaknutí. A rovnou až do kempu, kde pak ještě někteří přespávali na další den, aby mohli trénovat. Když jsme do kempu dojeli, málem jsme usnuli na lodích, jelikož jsme byli hrozně unavení. Jako památku na Otavu jsem měla pěkný puchýře na rukou, který na dlani ještě nějaký ten pátek mít budu :-)
Nejvíc se mi líbila v sobotu třetí jízda, protože byly velké vlny, luxusní počasí a hodně vody. Tuto jízdu jsme jeli v sestavě C3 - Mour na kormidle a já na háčku a Kulioko pádlující porcelán. Krása byla, když jsme najeli na vlnu, tak nás krásně vyhoupla a já jsem vyskočila ze sedadla.Toto se mi líbilo nejvíc, ale dobrý byl celý víkend.
Při ČPV jsem projel startem, ale hned na soutoku Křemelné a Vydry tak jsem najel špatně do rozhraní a cvaknul jsem se. Potom mi chtěl Čert pomoc, ale byla tak ledová voda, že jsem to nezved a vyplaval jsem. Doplaval jsem ke břehu a potom jsem šel po břehu, ale nevěděl jsem že mi Čert hodil pádlo na břeh. Do šel jsem ke skále a tam na mě řval záchranář ať popojdu výš a skočím do řeky, že mi hodí házečku jenže byla krátká tak jsem plaval peřejí k Méďovi pod skálu kde už měl můj kajak na břehu. Při tom přišel Michal bez kajaku, ale s pádlem a řekl, že už jde Čert s pádlem, který mě hodil na břeh. Potom jsme jeli dál a před Rotaflexem jsem udělal eskymáka jenom, že tam byla mělčina tak jsem se o ní opřel a zvednul jsem to na potřetí. A jeli jsme do cíle. Druhou jízdu to bylo to samé jenom v Rejštejně pod novým jezem jsem chtěl mít hezkou fotku s vrtulníkem tak jsem zapomněl na vodu a cvak jsem se, bylo to dobrý protože jsme tam vysedali a tak jsem to doplaval. Kajak mi zachraňoval čert, Klasik a Kašpy, až ke skále. Po břehu běžel Medvěd, Mour a Poděs. Třetí jízda byla super velký vlny a pěkné pohoupání. Večer jsme si hráli u potoka a dospěláci seděli v kiosku. V neděli už jsem se necvak, dali jsme dvě jízdy a bylo to všechno dobrý.
První jízda (závod ČPV) trošku byli nervy před startem, ale hned při startu nám všichni zatleskali, dali jsme čistej průstřel s pěkným nájezdem do vlny. Měli jsme z toho sami radost. Nějaký tyčky jsme dali a za chvilku jsme byli v cíli, kde jsme čekali delší dobu na druhou skupinku, která lovila Davoše s kajakem a Michalovi kajak. Po svačině jsme dali druhou jízdu, ale nejhezčí ze všeho byla jízda třetí. Daleko větší vlny no prostě super jako na pouti. Jinak celý víkend se mi líbil, až v neděli jsme si ho zkazili malým náklonem ve vracáku což znamenalo cvaknutí. Když jsem doplaval pod ameriku tak jsem zjistil, že už tam Rarášek není a protože mi už docházel dech, tak jsem se odrazil od dna a noha se mi dostala mezi dva kameny. Než jsem ji stačil vyndat tak se na mě navalila amerika a křuplo mi v kotníku. Medvěd do nás s Rarachem nacpal dvě fitky a pak mě narval i s bolavou nohou zpět do ameriky s tím, že už máme nejhorší za sebou a za Rotaflexem už je cíl. Tam jsem místo berle používal pádlo při chození a po sbalení jsme jeli do hospody na oběd a pak domů.
Ráno jsme se probudili po vydatném spánku, který skončil bečením ovcí. Když jsme se rozkoukali a vylezli ze spacáků, začali jsme připravovat snídani. Po snídani jsme začali balit, naložili auta, převlékli do gumy a vyjeli. V Rejštejně jsme nechali ježčí auto a vyjeli jsme směr Čeňkova pila. Tam jsme vyložili a šli jsme k soutoku. Tam jsme nasedli a tradá dolů… Dole jsme vysedli a Ježek, která byla celá mokrá a klepala se zimou se převlékla a znovu už nejela. My ostatní jsme doplnili zásoby naložili jsme a znovu nahoru. Znovu jsme vyložili, odcupitali k soutoku a odjeli. Cestou jsme se já a Kody práskly pod Kamenným mostem. Dojeli jsme dolů (Kody s bolavým kotníkem, já necítil prsty u nohou). Původně byla plánována i 3. jízda. Ale dospělci řekli, že už ne. A tak jsme se převlékli a vyrazili na výborný oběd. Po obědě dospělci odpočívali a my jsme se zatím zajímali o stoku, která se linula kolem restaurace. Jakmile dospělci zaplatili museli jsme se zvednout a nasednout do aut. Jeli jsme domů. Cestou se odpojili Ježci a my a Méďové jsme na klubovně vyložili. Po vyložení jsme se rozloučili a odjeli jsme.
Jen pár střípků z nádherného víkendu na Otavě -
děkuji vodáckému pánu Bohu Melounkovi, že zařídil to nejluxusnější počasí a tenhle vodní stav, děkuji mu i za to, že jsem tenhle víkendík prožila bez ztráty kytičky. (Sorry Medvěde, já vím, že jsi se těšil.) Když jsme dojeli na Čenkárnu a viděla jsem vodní stav a první brankoviště, tak mě polilo horko a chytla běhavá,no a když jsem při losování vyhrála igelitčičku, tak jsem to viděla opravdu černě, díky Klasiku, že jsi nejen mě srovnal a že jsi věřil, že to dokážem.......Po první jízdě jsem se bála míň a při třetí jízdě na nádherném Otavském tobogánu jsem s Pískletem výskala radostí. No a v neděli jsem si to náležitě užívala.
Smekám před všemi dětmi. O Kodym a Raráškovi nikdo nepochyboval, jeli krásně, elegantně. Davošku, ty máš můj obrovský obdiv, jsi borec a když jsi zvedl na Otavě, tak jsi superborec. Brzo budeš jezdit jako Kašpy.Želva s Martinkou si zaslouží také pochvalu, holky jely jste parádně. Kulioko si to valila s Mourem a skoro dokonale mi najížděli stopu. No a Bětuška, to je pane vodačka, tam se to pozná hned. Bez ní by to určitě Klasik takhle krásně na nafukovačce nedal.
Zasloužilo by se poděkovat i Mirce a Vendy, za převozy i za hlídání momentálně nejezdících dětí.
Dík, dík, dík........všem za vydařený víkend.
Jen závěrečné slovo. Všechny děti jsou na velkou pochvalu za odvahu. Všechny posádky se snažily.
Velkou pochvalu Kody za starostlivost o háčka při vyplavání.
Stav LG Rejštějn:
Sobota Čpv odhad cca 105cm=30m3/s
Sobota 2. jízda odhad cca 105cm=30m3/s (možná i trochu víc)
Sobota 3. jízda 118cm=40m3/s (to už mělo tah )
Neděle 1. jízda 110cm=31,9m3/s
Neděle 2. jízda 112cm=33,9m3/s
