Dlouho jsem přemýšlela, zda jsem byla přizvána k ochutnávce družinových polévek za trest nebo za odměnu. Veřte mi, nechtěla jsem, aby se mezi naší elitou objevila nová Kateřina Medičejská nebo nějaká Lucrecia Borgia. Role ochutnávače není vždy tou nejlepší profesí a dopadnout jako Tycho de Brahe (ne s prasknutým měchýřem, ale rtutí otráven) či jako Sokrates (musel si vychutnat číši bolehlavu) se mi opravdu nechtělo.

Limit byl nastaven na 45minut a tak všichni začali loupat, krájet a vařit neuvěřitelně rychle. Každá družina měla svůj specifický styl a po pár minutách byly mé travičské chmury zažehnány, neboť to klubovnou začalo neuvěřitelně vonět. Mlsně jsem pobíhala mezi jednotlivými kastrůlky a sledovala a čichala a někdy i žasla.

K jednotlivým družinám musím napsat asi toto:

Tučnáci - ač oslabeni o jednoho člena se zhostili svého úkolu znamenitě. Loupání, krájení a míchání dělali velmi precizně a každý měl jasný úkol. Také svoji česnečku dovařili jako první. K degustaci: chutnalo to báječně, já bych možná jako vyprošťovák přidala trochu soli a trochu více česneku ,ale na chlapy fakt super. Od Moura dostali pár cenných rad pro příště (jako že vyškvařit lehce slaninku) a tak si myslím, že pokud tahle parta bude vládnout táborové kuchyni, tak se určitě dobře najíme.

Loďky - smekám před Rybkou, protože musela najít polévečku, co ta její parta bude jíst a to fakt není lehké.Mám jednoho člena doma, takže vím, že je mlsnější než kocour. No ale holky vybraly a myslím, že dobře. Zeleninová byla fakt chutná, také bych přidala ždibičku soli, jak však naše babča tvrdí, lepší nedosolit než přesolit. Neměla jsem s jejich polévečkou žádný problém a do táborové kuchyně bych je pustila okamžitě.

Vlnky - to byl zážitek. Ty se opravdu velmi pilně připravily, nastudovaly a i kuchařskou knihu donesly. Měla to být sice gulášovka, ale nakonec z toho byla vesnická či venkovská, prostě tajemství vlnkuchaře a chutnala báječně. Já myslím, že kolikrát ani sami nejslavnější šéfkuchaři neví, co vaří a spoustu delikates vzniklo vlastně náhodou. Takže milé vlnky palec nahoru a kuchyně budiž vám otevřená.

Bobři - ti se rozhodli pro zelňačku. Á chlapci jsou gurmáni, to bude labůžo. S láskou krájeli ty buřtíčky, ale pak se něco nějak zadrhlo. Samostudium receptu se asi nekonalo a jak se hoši na vlastní kůži přesvědčili, jen seznam ingridiencí nestačí. Nejdříve vhodili buřtiček do vody a čekali, pak to vyměnili za větší kastrůlek a švihli tam rovnou brambory i zelí a v zápětí po pár minutách i smetanu.......no jak se sami chuťově přesvědčili (nebo spíš ne, protože se ozývalo......nejez to nebo se po....) nešlo to a hledali důstojné venkovní pohřebiště pro svou polévečku.....Ještě, že měli dostatečné množství surovin a mohli začít druhý pokus.
Ten byl o poznání lepší než pokus první, takže je jasné, že se chybama člověk učí. Každopádně druhá verze byla poživatelná a hlad je nejlepší kuchař. Do kuchyně bych je taky pustila, protože člověk vydrží bez jídla mnoho dní a takový labužníci třeba jako Mourek by rychle vylovili nějaký ten mňamózní receptíček.

Dospěláci - respektivě Mour za sekci dospělých a skoro dospělých. Jeho hráškový krém, i když bez mixéru, byl naprosto famózní. Co dodat.....vždyť je chlapec vod fochu.

Závěrem chci říci, že to bylo super a určitě je třeba vaření zopakovat. A ty Žabáku si musel slintat až z postele, při představě kotváckých lukulských hodů. Věř mi, prý se ta luxusní vůně všech poléveček táhla přes celé Černice až na Slovany..
Zdraví Bodlina
Fotogalerie -

Komentáře
1 | Rosňa dne 04.12.2011 21:29:49
hezký, hezký... taky jsem doma slintala.. Smile