Podzimní prázdniny - expedice POŽERU- 26.-30.10.2011
Účastníci: Medvěd, Žabák, Vlčice, Mour, Kašpy, Kody, Rybka, Rarach, Buggy, Rosnička, Davoš, Karol, Mourek, Hobit, Kníže, Ježek, Želva, Martinka, Viky, Terča, Bětka S., Houba, Kuliočko, Jirka a hosté Těpík, Bohuš, Ambra a Monty
Středa:
V 7:30 jsem se sešli na hl. nádraží. Naložili jsme batohy do Méďobusu a šli jsme koupit jízdenky. Pak jsme nasedli do vlaku a v 8:10 jsme vyjeli z Plzně. Cesta byla dlouhá. Cestou jsme dostali 3 dopisy. V prvním dopise jsme se měli seznámit v druhém udělat "rozhlas" a v třetím jsme měli udělat rozvrh dne.Když jsme dorazili, došli jsme na faru. Ubydleli jsme se, a pak jsme si šli vyndat batohy. Potom si náš Žabák zavolal do jídelny. A psali jsme si do techničáků druhy pevných bot a druhy holí. Pak jsme šli na oběd. Po poledním klidu jsme šli na hraniční nádraží Alžbětín a na Debrník. Když jsme se vrátili dali jsme svačinu. Po volnu jsme šli na večeři. Po večeři jsme si psali do techničáků jak se přihlašovat atd. a pak jsme si promítali Vodácká putování a šli si lehnout.
Zapsali Mourek a Rarach
Čtvrtek:
Ráno nás šel vzbudit Žabák a řekl nám že za pět minut je snídaně. K snídani byl guláš, česnečka a lupínky v mlíce. K pití byl ovocný čaj moc nám to chutnalo. A potom služba umyla to co měla a mi ostatní jsme se šli převlíct na výlet. První jsme šli na Černé jezero a potom na Čertovo jezero. Než jsme dorazili na Čertovo jezero čekal nás óóópravdu velký kopec. Kody vzal malím batohy. Když jsme dorazili na vrchol kopce tak Žabák všem řekl aby se všichni napili a mohli jsme se i najíst. Cestou jsme vyděli přírodu, různé informační tabule a jiné. Velmi jse mi líbilo cesta k čertovu jezeru. A Žabák nás opustil kuli svému autu. A mi jsme vyrazili směr Železná ruda. Nemohli jsme se dočkat až tam budeme. Cesta byla velmi dlouhá ale všem se líbila. Večer byla výborná rajská. Večer jsme stravili hraním her a čtení pohádek. Večer sme šli spát. KONEC
Zapsali: Karol a Bety
Pátek:
Budíček byl v 8:00 a všichni z našeho pokoje začínaly povídat přibližně v 7:55. Dopoledne jsme pouštěli draky. S drakama jsme hrái štafetu a potom jsme létali s drakama vesměs jak jsme chtěli. Vrátili jsme se na oběd, ke kterému byla svíčková. Při poledním klidu jsme s Martinkou psaly a vybarvovali nadpisy v kronice. Odpoledne si pro nás vymysleli orienťák po Železné Rudě a okolí. No, byla to docela zábava. Nejdříve jsme šli někam dohromady a potom jsme se trochu rozdělili. Přišli jsme ke kapličce sv. Any, kde jsme si měli opsat tři řádky cedule. Jenže háček byl v tom, že tam byly cedule dvě. Jedna byla napsaná německy a druhá česky. No a my jsme nevěděli jakou opsat. Opsali jsme tu česky. Potom jsme šli my, Tučňáci a Bobři na pomník Adolfa Kašpara. Já jsem zavedla Loďky hlavní cestou a Bobři s Tučňákama šli zkratkou, kterou navrhl Rarach. Asi tak za minutu se Rarachovo zkratka ukázala jako slepá lesní cesta. Nic jinýho jim nezbývalo a napojili se zpět k nám. Došli jsme na místo, teda na rozcestí a hledali jsme samotný náhrobek. První ho našla Ježek a tak jsme se k němu rozběhli. Opsali jsme co jsme potřebovali a vyrazili k penzionu U Larvů. Nemohli jsme ho najít a tak Loďky se zeptaly kde to je. Bylo to v pohraničí. Objevily se první německé nápisy a už jsem za sebou zaslechla "Jdeme blbě, měli bychom se vrátit". Houbovi jsme řekla ať se klidně vrátí, jelikož není z mé družiny. Sklapl a šel za mnou. Po chvíli jsme penzion našli a šli na Debrník. Z Debrníku jsme šli naměřit azimut a honem do fary. Sice nám zbývalo dvacet minut, ale čím dříve, tím lépe. Po večeři, ke které byly chleby ve vajíčku, jsme hráli pár her. Byla i kontrola nohou, jestli nemáme puchýře. Potom jsme museli jít spát. Asi po dvaceti minutách k nám na pokoj vtrhla Ježek a říkala, že se bojí, že bude bobřík odvahy. Já jsem jí šla uklidnit a zjistit, co se vůbec stalo. Říkala, že si Rosňa vzala sice ručník s mýdlem, říkala, že jde do sprchy. S sebou si vzala prý i čelovku. V tu dobu přišla k nám do pokoje Vlčice, zhasla a taky si prý vzala čelovku. Asi tak za čtvrt hodiny k nám Ježek vtrhla znovu s tím, že k nim přišla Rosňa a říkala, že bobřík odvahy nebude. Nám to ale s Viki začalo šrotovat v hlavě. Vydedukovaly jsme, že je Rosňa chtěla jen utěšit a že pro nás za chvíli stejně přijdou. Myslely jsme, že bobřík odvahy je od půl jedenácté až do dvanácti. Nechtěly jsme usnout a tak jsme si povídaly. Když bylo za pět minut dvanáct, řekli jsme že na to kašlem a šly jsme spát.
Zapsala Rybka
Sobota:
Ráno bylo jako každé jiné, ale nám se nechtělo vstávat, protože jsme měli jít na Brčálník, celodenní výlet. Dali jsme si snídani a šli jsme na vlak. Na vlak jsme došli tak akorát a odjeli směr Brčálník. Tam už na nás čekal Těpík s Bohuš a samozřejmě s Ambrou a Montíkem. Mrkli jsme na rozcestník, který stál u vlakového nádraží a po té jsme vykročili pravou nohou (teda nevim jestli zrovna pravou) a šli jsme tmavou jehličnatou cestou nahoru k dalšímu rozcestníku. Tam byla krásná panorama, protože už jsme se podívali, pak jsme šli dál. Zastavili jsme se u studánky a tam jsme začali hrát hru ano-ne-jo. A pokračovali jsme v cestě. Po chvíli jsme začli hrát schovku. Prošli jsme podchodem nad kterým byli koleje. Pokračovali jsme dál a Žabák vykvákal Raráškovi, jestli náhodou nezapomněl batůžek. Hodný Kašpy mu ho vzal a smluvili se na 30 dřepech a musel mu je udělat z lásky. Potom jsme pokračovali dál, po chvíli jsme zastavili na mostě nad Úhlavou a Těpa nás vyfotil. Za chvíli byla svačina při které jsme měli zavázané oči. Poslepu spadlo Davošovi jablko do bláta, ale nebyl sám. Když jsme dojedli, mohli jsme si rozvázat šátek a pokračovali v cestě. Přecházeli jsme přes obrovskou louži (kdo měl pohory), a asi tak po půl hodině jsme došli k malému můstku, kde se celkem rychle táhla řeka Úhlava. Po kluzkém můstku jsme došli až k louce... tam jsme si dali "sváču" a pokračovali v cestě přes koleje až jsme podlezli elektrický ohradník a směrem po další louce pokračovala naše cesta až ke kapličce a tam byla operace Ryby "rozbité koleno." Putovali jsme dál k potůčku (jehož název si už nepamatujem), všichni ho obešli až na dva *****. Ty ho přesočili. Putování pokračovalo směr další louka a tam se Martince a Želvě stalo.... že potkali své trojče, jelikož mělo stejnou bundu jako oni a tak se s námi vyfotilo. Došli jsme do lesa a vyšli jsme u srubů. A poté jsme po asfaltové cestě putovali k rozcestníku na černé a čertovo jezero (Špičácké sedlo). Pro malé skautíky si přijelo auto a velcí pokračovali na Hofmanky. Cestou jsme hráli na schovávanou... až jsme došli k velkému měřidlu na sníh. Poté následovala opět schovávaná. Nakonec jsme vylezli na kopci Belvederu a přešli ke kapličce, která se napojovala na křížovou cestu. Sešli jsme až dolů a rovnou k naší faře. Vybalili jsme si věci z výpravy a chystali se na večeři. K večeři bylo rizoto a kdo chtěl, tak si mohl dát svíčkovou z minulého dne. Ptáte se co bylo po večeři??? To jsme snědli Bětušky narozeninový dort, zkoukli díl "vodácké putování" a taky pár foteček. Poté už následovala večerka a vyhřátá postýlka. .=)
Zapsali Želva, Martinka a Kody
Došli jsme na Špičácké sedlo, nasvačili jsme se a rozdělili jsme se do dvou skupin. V první skupině šly Bětky S, Terka, Bětka M, Deniska, Karolka a Žabák. V druhé skupině šly ostatní. První skupina šla lesem na nádraží, kde měl Žabák auto. Potom jsme jeli nakoupit. Když jsme dojeli na faru, museli jsme se vysprchovat, po chvíli přišla druhá skupina. Také vysprchovali. K večeři bylo rizoto, kdo nejí rizoto tak měl svíčkovou. =)
Zapsali Kuliočko a Karol
Neděle:
Ráno bylo stejný jako v sobotu, ale už se nám vztávalo mnohem lépe, jelikož jsme měli hlad. Následovala snídaně a k té bylo lupínky s mlékem a kdo chtěl.. tak i svíčková s knedlíkem. Poté jsme si šli sbalit věci do tašek a pak jsem šla (želva) s Kašpárkem a Rosníkem koupit padesát rohlíčků na svačinku. Dále jsme obešli barák, jelikož a protože nám Žabák nastrkal lízátka do pusinek a tímž pádem jsme nemohli nic hrát... a až teprve jsme to dolízali, tak jsme hráli dvakrát po sobě schovku. Když jsme dohráli, šli jsme na vlak a společně odjeli do Klatov a tam nám vyměnili lokomotivu. A hurááá do Plzně =)
Zapsali Želva, Martinka a Kody
Fotogalerie - ,
Komentáře
1 | Žabák dne 01.11.2011 18:51:58
Ha, ha, zajímavý úhly pohledu.... Museli jsme se vysprchovat, no to bylo přesvědčování, že je to třeba. Ani nebudu psát kdo proti sprchování víc protestoval, jestli holky nebo kluci. Žabák nám nastrkal lízátka do pusinek - ha, ha, byly to lízátka na cestu.... Ale hlavně že se líbilo. Alespoň mě jo. Jo a hlavně, kroniky necháváme v podobě, jak je děti napsaly..... Je to lepší...
2 | Vlcice dne 01.11.2011 20:52:49
Mně se nejvíc líbily manévry kvůli domnělému bobříku odvahy.
Ty baterky jsme si totiž braly jen proto, abychom nebudily děti velkým světlem až půjdem spát. Sad
3 | Lida dne 02.11.2011 10:21:57
Děkuji všem dospělákům, že udělaly dětem báječné prázdniny Grin
Upravit | Vymazat #4 | Žabák dne 02.11.2011 19:27:56
No voni nám taky. Už jsem dlouho tak nepřemlouval lidi, aby se šli vysprchovat....
Středa:
V 7:30 jsem se sešli na hl. nádraží. Naložili jsme batohy do Méďobusu a šli jsme koupit jízdenky. Pak jsme nasedli do vlaku a v 8:10 jsme vyjeli z Plzně. Cesta byla dlouhá. Cestou jsme dostali 3 dopisy. V prvním dopise jsme se měli seznámit v druhém udělat "rozhlas" a v třetím jsme měli udělat rozvrh dne.Když jsme dorazili, došli jsme na faru. Ubydleli jsme se, a pak jsme si šli vyndat batohy. Potom si náš Žabák zavolal do jídelny. A psali jsme si do techničáků druhy pevných bot a druhy holí. Pak jsme šli na oběd. Po poledním klidu jsme šli na hraniční nádraží Alžbětín a na Debrník. Když jsme se vrátili dali jsme svačinu. Po volnu jsme šli na večeři. Po večeři jsme si psali do techničáků jak se přihlašovat atd. a pak jsme si promítali Vodácká putování a šli si lehnout.
Čtvrtek:
Ráno nás šel vzbudit Žabák a řekl nám že za pět minut je snídaně. K snídani byl guláš, česnečka a lupínky v mlíce. K pití byl ovocný čaj moc nám to chutnalo. A potom služba umyla to co měla a mi ostatní jsme se šli převlíct na výlet. První jsme šli na Černé jezero a potom na Čertovo jezero. Než jsme dorazili na Čertovo jezero čekal nás óóópravdu velký kopec. Kody vzal malím batohy. Když jsme dorazili na vrchol kopce tak Žabák všem řekl aby se všichni napili a mohli jsme se i najíst. Cestou jsme vyděli přírodu, různé informační tabule a jiné. Velmi jse mi líbilo cesta k čertovu jezeru. A Žabák nás opustil kuli svému autu. A mi jsme vyrazili směr Železná ruda. Nemohli jsme se dočkat až tam budeme. Cesta byla velmi dlouhá ale všem se líbila. Večer byla výborná rajská. Večer jsme stravili hraním her a čtení pohádek. Večer sme šli spát. KONEC
Pátek:
Budíček byl v 8:00 a všichni z našeho pokoje začínaly povídat přibližně v 7:55. Dopoledne jsme pouštěli draky. S drakama jsme hrái štafetu a potom jsme létali s drakama vesměs jak jsme chtěli. Vrátili jsme se na oběd, ke kterému byla svíčková. Při poledním klidu jsme s Martinkou psaly a vybarvovali nadpisy v kronice. Odpoledne si pro nás vymysleli orienťák po Železné Rudě a okolí. No, byla to docela zábava. Nejdříve jsme šli někam dohromady a potom jsme se trochu rozdělili. Přišli jsme ke kapličce sv. Any, kde jsme si měli opsat tři řádky cedule. Jenže háček byl v tom, že tam byly cedule dvě. Jedna byla napsaná německy a druhá česky. No a my jsme nevěděli jakou opsat. Opsali jsme tu česky. Potom jsme šli my, Tučňáci a Bobři na pomník Adolfa Kašpara. Já jsem zavedla Loďky hlavní cestou a Bobři s Tučňákama šli zkratkou, kterou navrhl Rarach. Asi tak za minutu se Rarachovo zkratka ukázala jako slepá lesní cesta. Nic jinýho jim nezbývalo a napojili se zpět k nám. Došli jsme na místo, teda na rozcestí a hledali jsme samotný náhrobek. První ho našla Ježek a tak jsme se k němu rozběhli. Opsali jsme co jsme potřebovali a vyrazili k penzionu U Larvů. Nemohli jsme ho najít a tak Loďky se zeptaly kde to je. Bylo to v pohraničí. Objevily se první německé nápisy a už jsem za sebou zaslechla "Jdeme blbě, měli bychom se vrátit". Houbovi jsme řekla ať se klidně vrátí, jelikož není z mé družiny. Sklapl a šel za mnou. Po chvíli jsme penzion našli a šli na Debrník. Z Debrníku jsme šli naměřit azimut a honem do fary. Sice nám zbývalo dvacet minut, ale čím dříve, tím lépe. Po večeři, ke které byly chleby ve vajíčku, jsme hráli pár her. Byla i kontrola nohou, jestli nemáme puchýře. Potom jsme museli jít spát. Asi po dvaceti minutách k nám na pokoj vtrhla Ježek a říkala, že se bojí, že bude bobřík odvahy. Já jsem jí šla uklidnit a zjistit, co se vůbec stalo. Říkala, že si Rosňa vzala sice ručník s mýdlem, říkala, že jde do sprchy. S sebou si vzala prý i čelovku. V tu dobu přišla k nám do pokoje Vlčice, zhasla a taky si prý vzala čelovku. Asi tak za čtvrt hodiny k nám Ježek vtrhla znovu s tím, že k nim přišla Rosňa a říkala, že bobřík odvahy nebude. Nám to ale s Viki začalo šrotovat v hlavě. Vydedukovaly jsme, že je Rosňa chtěla jen utěšit a že pro nás za chvíli stejně přijdou. Myslely jsme, že bobřík odvahy je od půl jedenácté až do dvanácti. Nechtěly jsme usnout a tak jsme si povídaly. Když bylo za pět minut dvanáct, řekli jsme že na to kašlem a šly jsme spát.
Sobota:
Ráno bylo jako každé jiné, ale nám se nechtělo vstávat, protože jsme měli jít na Brčálník, celodenní výlet. Dali jsme si snídani a šli jsme na vlak. Na vlak jsme došli tak akorát a odjeli směr Brčálník. Tam už na nás čekal Těpík s Bohuš a samozřejmě s Ambrou a Montíkem. Mrkli jsme na rozcestník, který stál u vlakového nádraží a po té jsme vykročili pravou nohou (teda nevim jestli zrovna pravou) a šli jsme tmavou jehličnatou cestou nahoru k dalšímu rozcestníku. Tam byla krásná panorama, protože už jsme se podívali, pak jsme šli dál. Zastavili jsme se u studánky a tam jsme začali hrát hru ano-ne-jo. A pokračovali jsme v cestě. Po chvíli jsme začli hrát schovku. Prošli jsme podchodem nad kterým byli koleje. Pokračovali jsme dál a Žabák vykvákal Raráškovi, jestli náhodou nezapomněl batůžek. Hodný Kašpy mu ho vzal a smluvili se na 30 dřepech a musel mu je udělat z lásky. Potom jsme pokračovali dál, po chvíli jsme zastavili na mostě nad Úhlavou a Těpa nás vyfotil. Za chvíli byla svačina při které jsme měli zavázané oči. Poslepu spadlo Davošovi jablko do bláta, ale nebyl sám. Když jsme dojedli, mohli jsme si rozvázat šátek a pokračovali v cestě. Přecházeli jsme přes obrovskou louži (kdo měl pohory), a asi tak po půl hodině jsme došli k malému můstku, kde se celkem rychle táhla řeka Úhlava. Po kluzkém můstku jsme došli až k louce... tam jsme si dali "sváču" a pokračovali v cestě přes koleje až jsme podlezli elektrický ohradník a směrem po další louce pokračovala naše cesta až ke kapličce a tam byla operace Ryby "rozbité koleno." Putovali jsme dál k potůčku (jehož název si už nepamatujem), všichni ho obešli až na dva *****. Ty ho přesočili. Putování pokračovalo směr další louka a tam se Martince a Želvě stalo.... že potkali své trojče, jelikož mělo stejnou bundu jako oni a tak se s námi vyfotilo. Došli jsme do lesa a vyšli jsme u srubů. A poté jsme po asfaltové cestě putovali k rozcestníku na černé a čertovo jezero (Špičácké sedlo). Pro malé skautíky si přijelo auto a velcí pokračovali na Hofmanky. Cestou jsme hráli na schovávanou... až jsme došli k velkému měřidlu na sníh. Poté následovala opět schovávaná. Nakonec jsme vylezli na kopci Belvederu a přešli ke kapličce, která se napojovala na křížovou cestu. Sešli jsme až dolů a rovnou k naší faře. Vybalili jsme si věci z výpravy a chystali se na večeři. K večeři bylo rizoto a kdo chtěl, tak si mohl dát svíčkovou z minulého dne. Ptáte se co bylo po večeři??? To jsme snědli Bětušky narozeninový dort, zkoukli díl "vodácké putování" a taky pár foteček. Poté už následovala večerka a vyhřátá postýlka. .=)
Došli jsme na Špičácké sedlo, nasvačili jsme se a rozdělili jsme se do dvou skupin. V první skupině šly Bětky S, Terka, Bětka M, Deniska, Karolka a Žabák. V druhé skupině šly ostatní. První skupina šla lesem na nádraží, kde měl Žabák auto. Potom jsme jeli nakoupit. Když jsme dojeli na faru, museli jsme se vysprchovat, po chvíli přišla druhá skupina. Také vysprchovali. K večeři bylo rizoto, kdo nejí rizoto tak měl svíčkovou. =)
Neděle:
Ráno bylo stejný jako v sobotu, ale už se nám vztávalo mnohem lépe, jelikož jsme měli hlad. Následovala snídaně a k té bylo lupínky s mlékem a kdo chtěl.. tak i svíčková s knedlíkem. Poté jsme si šli sbalit věci do tašek a pak jsem šla (želva) s Kašpárkem a Rosníkem koupit padesát rohlíčků na svačinku. Dále jsme obešli barák, jelikož a protože nám Žabák nastrkal lízátka do pusinek a tímž pádem jsme nemohli nic hrát... a až teprve jsme to dolízali, tak jsme hráli dvakrát po sobě schovku. Když jsme dohráli, šli jsme na vlak a společně odjeli do Klatov a tam nám vyměnili lokomotivu. A hurááá do Plzně =)
Komentáře
1 | Žabák dne 01.11.2011 18:51:58
Ha, ha, zajímavý úhly pohledu.... Museli jsme se vysprchovat, no to bylo přesvědčování, že je to třeba. Ani nebudu psát kdo proti sprchování víc protestoval, jestli holky nebo kluci. Žabák nám nastrkal lízátka do pusinek - ha, ha, byly to lízátka na cestu.... Ale hlavně že se líbilo. Alespoň mě jo. Jo a hlavně, kroniky necháváme v podobě, jak je děti napsaly..... Je to lepší...
2 | Vlcice dne 01.11.2011 20:52:49
Mně se nejvíc líbily manévry kvůli domnělému bobříku odvahy.
Ty baterky jsme si totiž braly jen proto, abychom nebudily děti velkým světlem až půjdem spát. Sad
3 | Lida dne 02.11.2011 10:21:57
Děkuji všem dospělákům, že udělaly dětem báječné prázdniny Grin
Upravit | Vymazat #4 | Žabák dne 02.11.2011 19:27:56
No voni nám taky. Už jsem dlouho tak nepřemlouval lidi, aby se šli vysprchovat....